Článek
V dobách největší slávy znalo zpěvačku Alenu Tichou (*11. 4. 1944) celé Československo. K jejím velkým hitům patřily písničky jako Až tě paže mý ovinou, Harlekýn nebo Med a cukr. Tichá nazpívala i pár písní ve slovenštině – pamětníci si jistě vybaví Primabalerínu či Ta-ra-ta-ting, ta-ra-ta-tong, kterou převzala z repertoáru „avignonské slavice“ Mireille Mathieu (76). Zabodovala také s východoslovenskou lidovkou A ja taka dzivočka, kterou natočila s vyhlášeným brněnským Orchestrem Gustava Broma pro slovenské studio Čs. televize.
Ostatně, na Slovensku byla Alena Tichá jako doma. Už v roce 1967 tam pro televizní hitparádu natočila písničku Prvý krok, a jak později vzpomínala, byl to i její první krok před slovenským publikem, před které se vždycky ráda vracela.
Učit, nebo zpívat?
Půvabná blondýnka se narodila ve Zlíně, ale vyrostla v Novém Jičíně, kam se její rodina přestěhovala. Od sedmi let chodila do „lidušky“, kde se učila hrát na klavír, a s hudbou pokračovala i během studia na gymnáziu. Zpívání jí šlo náramně – v 18 letech vyhrála finále soutěže Hledáme nové talenty, která se konala v Brně. Po maturitě začala Tichá studovat na filozofické fakultě v Olomouci, ale rok poté přešla na pedagogickou fakultu do Brna, kterou absolvovala jako učitelka hudební výchovy a ruštiny.
Nějakou dobu zpívala během učitelování, ale v roce 1969 pedagogickou práci opustila a začala se naplno věnovat pěvecké kariéře. „Musela jsem to tehdy rozseknout,“ zmínila Tichá v jednom rozhovoru. „Kolikrát se stalo, že mě kapela dovezla po koncertu ve čtyři ráno ke škole, kde jsem si vsedě trochu pospala a pak šla učit. Chvíli to šlo, ale opravdu jen chvíli. A protože se mi v kariéře zpěvačky dařilo, začala jsem tuto profesi dělat naplno, i když jsem věděla, že se jednou k práci učitelky stejně vrátím.“
Zaskočila i za Hanku Zagorovou
Během své dvanáctileté pěvecké kariéry spolupracovala Tichá s největšími hvězdami té doby včetně Karla Gotta (†80) a Orchestru Ladislava Štaidla. Koncertovala nejen doma, ale také v zahraničí. V anketě Zlatý slavík se pravidelně umisťovala mezi deseti až patnácti nejoblíbenějšími zpěvačkami. Byla tak dobrá, že na zahraničním turné dokázala dokonce zaskočit za nemocnou Hanu Zagorovou (†75).
Musela se narychlo naučit její repertoár, což znamenalo velkou odvahu, ale zvládla to na výbornou. V roce 1971 ovládla také ostře sledovanou anketu moravských popových interpretů Brněnský vrabec a stala se vůbec nejoblíbenější moravskou zpěvačkou.
Zajímavé je, že Tichá neměla nikdy manažera a o všechny své závazky a projekty se dokázala postarat sama. Spolupracovala s celou řadou našich předních orchestrů, mj. Karla Vlacha, Josefa Vobruby či Václava Zahradníka, a psali pro ni ti nejlepší autoři: Vítězslav Hádl, Pavel Vrba, Jiří Štaidl, Pavel Bukovič…
Rodina na prvním místě
V roce 1974 se jí narodil syn Marek. Když šel o šest let později do školy, pověsila Tichá zpívání na hřebík, aby se mu mohla plně věnovat. Do „škamen“ odkráčeli společně – synek do první třídy, ona za katedru, kde učila němčinu, ruštinu a zpěv. Její žáci mnohdy ani netušili, že jim záludnosti německé gramatiky vtlouká do hlavy jedna z našich nejoblíbenějších zpěvaček. Před publikum se Alena Tichá vrátila pak už jen jednou. U příležitosti svých padesátin zazpívala několik svých největších hitů v jednom slovenském televizním pořadu.
