Článek
Můžeme jen děkovat za filmy pro pamětníky, ve kterých máme možnost vidět tuto krásnou a charizmatickou ženu se sametově podmanivým hlasem. Vlasta Fabianová ale patřila k hereckým osobnostem, které zářily nejen na stříbrném plátně.
V pravém slova smyslu vytvářela také osobitost a nespornou vysokou kvalitu někdejšího souboru činohry Národního divadla. Když přišla mezi kolegy na přetřes, shodovali se, že šlo o nádhernou bytost aristokratického zjevu s vytříbenou řečovou kulturou.
Se svým noblesním vzhledem mívala přitom na divadelní scéně problém. Každá herečka se střídala ve všech typech rolí, ale Fabianové slušely ze všeho nejvíce historické kostýmy nebo bohaté večerní toalety. Rozhodně jí neseděly lidové kroje. Když ji i přesto v Národním divadle obsadili do role Maryši, Fabianová ji ztvárnila po svém – aristokraticky hrdou a tragickou.
Natáčení Prstýnku jí dalo zabrat
Její nejznámější filmovou rolí je zřejmě atraktivní a nedostupná kněžna ve filmu Prstýnek (1944), který vznikl pod režijním vedením Martina Friče (†66). Říká se, že herečka si při natáčení užila své. Nejdřív spadla z koně, který se jí při jízdě splašil. Naštěstí to odnesl jen kostým.
Trvalo však tři dny, než jí ušili nový, a teprve potom se mohlo točit znovu. A pak tu byla scéna, kdy se koupala nahá v řece. Vlasta Fabianová odmítla dublérku, ale ve studené vodě nastydla a skončila s ošklivým zánětem.
Nesmrtelná Kočičí hra
Do budovatelských filmů se pochopitelně nehodila, ale přesto měla i v 50. a 60. letech štěstí na dobré role. Za všechny připomeňme Páté kolo u vozu (1957), Morálku paní Dulské (1958) či Srpnovou neděli (1960).
Co se divadla týče, asi nejvýrazněji se do povědomí publika zapsala postavou Gizelly v Örkényiho Kočičí hře, kterou po boku nezapomenutelné Dany Medřické (†62) hrála od roku 1974 do roku 1982. Téměř 400 repríz, kterých tato inscenace dosáhla, představovalo ve své době neuvěřitelný rekord.
Divadlo se k ní zachovalo macešsky
Vlasta Fabianová se narodila 29. června 1912 ve Lvově na dnešní Ukrajině, kde její otec působil jako bankovní úředník. Ve městě ale žila pouhé dva roky, rodina poté přesídlila do Prahy.
V roce 1932 vystudovala konzervatoř a profesionální dráhu započala ve Švandově divadle. Od roku 1941 excelovala v činohře Národního divadla, jenže v roce 1977 ji tehdejší vedení ND poslalo do důchodu. Prý pro ni nebyly role. Mohla hrát jen v Kočičí hře, ale po smrti kamarádky a kolegyně Dany Medřické byl všemu konec.
Svého Bohouška přežila o 11 let
Jejím prvním manželem byl rozhlasový režisér Josef Bezdíček (†61). Až devět let po jeho smrti se v roce 1971 provdala za hereckého kolegu Bohuše Záhorského (†74). Jejich manželství bylo harmonické, bydleli v bytě u Národního divadla a pravidelně k sobě zvali přátele i studenty, které Fabianová vyučovala na DAMU.
A vždycky se u nich našlo něco dobrého na zub. Herečka vlastní děti neměla, ale ke svým žákům měla úžasný vztah. Volný čas trávila s manželem na chatě v Kamenném přívozu. Měli také malého pudla.
„My se o venčení psa nehádáme, jdu vždycky já a rád,“ říkával Záhorský. Herec v roce 1980 zemřel a Fabianová ho přežila o 11 let – odešla za ním 26. června 1991.
