Článek
Předrevoluční dílo Chlapci a chlapi se stále těší velké oblibě všech věkových skupin. Během jedenácti epizod tvůrci odvyprávěli příběhy mladých vojáků od nástupu na vojnu až do ukončení jejího prvního roku. Hlavní postavu Tomáše Soukupa si zahrál Martin Zounar.
Ten díky seriálu poprvé vysílaném v roce 1988 zažil to, co ho ve skutečnosti nepotkalo. Vojenskou službu si „odkroutil“ v rámci Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Drama se točilo celý rok, kdy mu bylo dvacet, aby zachytilo čtvero ročních období v zeleném.
„Tehdy chodili 18, 19letí kluci na vojnu na dva roky. Ač se to nezdá, je to dlouhá doba a obrovská změna. Dodržovalo se něco, co předtím ne. Když už nic jiného, tak na cimře musel být pořádek a složené věci, jinak nebyly body, ani vycházky,“ vypráví Zounar (54) Super.cz.
Jak na seriál vzpomíná? „Rok krásné práce. Nic není samo sebou, jestliže něco lidi oslovuje. Mladí vidí příběhy lásky, když se někomu stýská, tak mu píše dopisy a ne esemesky, že za tu lásku bojuje. Ukázalo se v tom na věci, které se opravdu stávaly. Taky šikana, že se na vojně páchaly sebevraždy, že pro maminčiny mazánky byla obtížná.“
Mladí herci se museli naučit různé dovednosti i vyskakovat z armádního vozidla tzv. bévépéčka za jízdy, to za ně nemohl dělat někdo jiný. Bylo důležité, aby vše vypadalo realisticky. Seriál přináší i velké davové scény, třeba cvičení na spartakiádě. Což uvidí dnes večer diváci na Nova Gold.
„Točila se a v ní záběry, jak cvičíme, tak jsme se ta cvičení museli naučit. Chodili jsme do tělocvičny k cvičiteli, který ji nacvičoval v roce 1985, protože se konala po pěti letech. Z toho roku pocházejí hromadné, skutečné záběry spartakiády 1985.
Když jsme tam my a za námi davy, skutečně jsme cvičili a za námi dalších 250 kluků, vojáků, co se to učili s námi. Vedl nás Jirka Rumpík, který hrál poručíka Baláže. Točilo se v Lešanech u Prahy, kde byl dělostřelecký pluk, na velikánském place. Říkali jsme mu buzerák.“
Martin dvouletou vojnu prožil v AUSu, protože nebyl absolvent DAMU, ale střední konzervatoře. Uváděli pořady pro vojáky a jezdili s nimi po republice. Zažil přijímač stejný, jako všichni ostatní vojáci.
„Spal jsem v jedné místnosti s Péťou Rychlým, ten měl pryčnu nade mnou, naproti Láďa Cigánek, Míra Hanuš, Zbyšek Pantůček i Míra Táborský. Žili jsme na Pohořelci,“ zavzpomínal s úsměvem na ta léta Martin Zounar.
