Článek
Když v roce 1947 Alžběta II. (†96) a princ Philip (†99) oznámili zasnoubení, zlí jazykové tvrdili, že nemá čestné úmysly. Byl v té době v podstatě bez peněz, zázemí a pocházel z rozpadlé rodiny s nepříliš dobrou pověstí. O náklonnosti Lilibet nebylo pochyb, o Philipovi měli ale mnozí pochybnosti.
„Byl možná na vážkách, do čeho se to vrhá, protože si bral dceru britského krále. Z toho měl trochu obavy, ale ani na vteřinu nepochyboval o Lilibet. Zbožňoval ji. Velmi hluboce ji miloval a bylo to znát. Patřili k sobě,“ nechala se slyšet princova sestřenice Patricia Mountbatten.
„V den jejich svatby se mě zeptal, ´Jsem statečný, nebo jen pošetilý?´ Nebyl si jistý. Ne sňatkem s Alžbětou, ale tím, co pro něj bude svazek znamenat. Vzdával se úplně všeho.
Pro Alžbětu se manželstvím prakticky nic nezměnilo, pro Philipa však všechno. V Paláci o něm měli své pochybnosti a dávali mu to podle příbuzných najevo. Se svou manželkou nemohl sdílet ani koupelnu. Byl ale velmi disciplinovaný a na nový život si zvykl.
Když byl ale s Alžbětou o samotě, vedli úplně normální život. Seděli si bok po boku a vyprávěli, co ten den dělali. Rozuměli si a byli si dobrými společníky. Hodně se spolu nasmáli a uměli si naslouchat. Ať ten den dělali cokoli, večer se Philip vždy ke své královně připojil a řekl jí, že ji rád vidí. A pak sledoval, jak se její tvář pomalu rozzářila.
