Článek
Jsou to asi čtyři měsíce, co vyšlo najevo, že zpěvačka Anna K. s přítelem Tomášem Varteckým, s nímž měla před svatbou, ukončili po téměř 28 letech svůj vztah. Zpěvačka se dávala dohromady, nejlepším lékem je pro ni ale práce. Když jsme se sešly, už opět začala s nadějí hledět do budoucnosti. Je to silná žena a věří, že i tohle překoná.
Je podzimní turné návratem po malé pauze, kdy jsi pár koncertů zrušila?
Já vlastně ani pauzu neměla, protože moje práce je moje živá voda. Je to něco, bez čeho nemůžu být, a kluci z mojí kapely jsou moje rodina. Trávit s nimi čas mi dělá moc dobře. Měli jsme teď měsíc volno a 6. listopadu už zase startujeme turné. V dubnu jsem měla nádherný koncert ve Fóru Karlín v Praze a v Brně, se křtem alba Údolí včel, a teď chceme stejný koncert, jen v komornějším provedení, přivézt i do menších měst. Tam, kde to prostor dovolí, povezeme i část té úžasné scény. Během listopadu a prosince máme čtrnáct zastávek. Vedle toho hrajeme občas i na venkovních, předvánočních akcích.
Jaké to pro tebe bude, když si zopakujete koncert, na kterém jsi byla před lidmi naposledy s Tomášem?
Já hraju s mou kapelou už celých 30 let a jen při velmi výjimečných situacích byl Tom jako host. Takže tohle opravdu není problém. Mám svoje kluky, Páju Bohatýho, který hraje na klávesy a je skvělý zpěvák, a všechny duety zpíváme spolu už léta. Tak to vždycky bylo a bude i dál. S mým kytaristou Jirkou Janouchem jsme někdy před téměř třiceti lety kapelu zakládali a ostatní se mnou hrají už taky tisíc let. Jsme skvělá parta, těšíme se na sebe a máme se moc rádi. Jezdím s klukama i dodávkou a miluju to. Je to sice trochu náročnější než před těmi třiceti lety, některé víkendy jsme v dodávce na koncerty i třeba dohromady až patnáct hodin, ale alespoň si můžeme spolu popovídat, když třeba stojíme dvě hodiny na naší milé D1. Pokud teda zrovna neusne náš kytarista Péťa a nechrápe mi do ucha, to si moc nepokecám. (smích)
Teď jsi měla jednu dovolenou v Turecku. Odpočinula sis aspoň trochu?
Bylo to krásných deset dnů. Četla jsem si konečně knížky, což se mi dlouho nedělo, protože můj mozek se nedokázal vůbec soustředit. Tak už jsem zase ve čtecím módu. Plavala jsem v nádherném moři, zdravě jedla. Vracím se do zdravého režimu, cvičím s osobní trenérkou, která za mnou jezdí. Ta mě pořád strašně chválí, což mě samozřejmě motivuje, a starám se i o své duševní zdraví s odborníky, protože to je taky cesta ke zdraví, a není nutné říkat si, že vše zvládne člověk sám. Někdy to totiž možné není, a když vám někdo, kdo má na to seriózní vzdělání, pomůže, jde to vše o moc lépe. Když máte zlomenou nohu, musíte taky k doktorovi, a se srdcem je to stejný.
Takže se dáváš dohromady fyzicky i psychicky?
To jde nějak ruku v ruce. Pokud člověk ztratí fyzickou sílu, tak i ta psychická jde trochu do háje. To můžou určitě potvrdit spousty lidí. Hodně z nás má život, řekla bych, slušně „pestrý“, myslím jako nahoru, dolů, světlo, tma. Já jsem holt asi mezi těma vyvolenýma, který, když si chvíli užívají na světle, padne na ně zase za chvíli pořádnej stín. Nedávno jsem četla poslední rozhovor, co jsme spolu dělaly. Všechno bylo zalité sluncem, nejkrásnější, úžasný, nejláskyplnější období. A najednou blesk a zase tma jako hrom. Ale vlastně jsem zvládla už tolik překážek a těžších úkolů, takže určitě dám i tohle. Bude asi potřeba hodně trpělivosti a já to slovo už úplně nesnáším, protože ho poslouchám pořád. Musíš být trpělivá, chce to čas atd. Ale tak jdu prostě do toho.
Ale co se týče tebe, už se dostáváš ze tmy do nějakého úsvitu nebo aspoň příšeří?
Mám práci, kterou miluju, a kolem sebe tolik úžasných přátel a podpory, takže to světlo už cítím a brzy budu stát na slunci zase úplně celá.
