Článek
Herečka Mahulena Bočanová už v dětství ztvárnila celou řadu rolí. Jednou z nich je i role malé neposedné Milušky, kterou si coby sedmiletá zahrála v seriálu Chalupáři. Nyní Mahulena zavzpomínala na to, jak se jí natáčelo. Dokonce dorazila do Višňové u Příbrami, která je díky seriálu známá jako Třešňová. I díky tomu může vzpomínat na dětství plné zajímavých aktivit a dobrodružných zážitků. Hezké vzpomínky jsou pro ni bohatství, které nikdy nezmizí.
Mahuleno, jak vzpomínáte na natáčení dětských rolí?
Já jsem to brala spíš jako volno ze školy. Před nástupem do školy si to víceméně nepamatuji, byla to pro mě jen zábava, nepřikládala jsem herectví žádnou váhu. Samozřejmě jsem neměla trému, to si dítě neuvědomuje, že by vlastně mělo být zodpovědné. Když jsem začala chodit do školy, tak jsem byla ráda, že se občas uleju. Maminka mi vždy slíbila, že nebudu točit o prázdninách. Na tom jsem trvala a vydrželo mi to dodnes. Často jsme se kvůli tomu i s mámou pohádaly, protože jsem přišla o hezké filmové nabídky, ale já jsem prostě nechtěla. Díky filmování jsem se dostala do západního Německa, takže jsem pochopila, v jakém marasmu jsme žili. Pak jsem zažila i ty krásné zlomové roky, to už jsem byla větší. Jinak si vybavuji hlavně zábavu, kamarády, dětská přátelství. Ve škole jsem žádné problémy neměla, nebo jsem byla tak naivní, že jsem si to neuvědomovala. Necítila jsem žádnou závist od kamarádů.
V době natáčení jste byla už dítě školou povinné. Neměli ve škole problém vás pouštět na plac?
Já jsem měla samé jedničky, mám dobrou paměť, tak jsem se nemusela moc učit doma. Na střední jsem už pak musela poslouchat, co se v hodině říká, pak jsem byla schopná projít školou s jedničkami nebo dvojkami. Základní škola proběhla levou zadní, takže učitelé neměli důvod mě nepouštět.
Vzpomínáte, jak se k vám chovali dnes už legendární herci?
Někoho jsem se bála, někteří působili mysticky a uzavřeně, ale ostatní se ke mně chovali klasicky. Já jsem byla docela roztomilé dítě a říkali, že i šikovné. Nijak často jsem to nekazila, tak jsem nebyla nijak neoblíbená.
A jaké bylo vlastně vaše dětství?
Byla jsem divočejší holčička, měla jsem hodně kamarádů. Měla jsem krásné dětství na Slapech, spoustu lásek. Měla jsem mindráky z o čtyři roky starší sestry, že nejsem tak hezká, tak šikovná a tak chtěná. Pak jsem ji naštěstí bohatě dohnala. Dětství jsem měla nádherné. Máma byla hodně přísná, táta byl charizmatický bohém. Oba dva mi moc schází. Z obou mám strašně moc. Nevím, z koho víc. Vždy jsem si myslela, že jsem ‚celá táta‘, ale teď, jak už jsem dospěla, tak by se mi líbilo být hodně jako máma. Myslím si, že to je namíchané půl napůl. Oba byli výrazní lidé, je to složité žít s jejich dvěma povahami, ale nechtěla bych se zařadit do nějakého průměru nebo podprůměru.
Zapojila jste se do iniciativy, která podporuje děti v nouzi. Jaký je princip tohoto projektu?
Nákupem ve vybraných maloobchodních řetězcích můžete až do konce prosince pomoci prostřednictvím Českého červeného kříže dětem, které to potřebují. Zamíří k nim jedno procento z ceny zakoupených produktů. Je to skvělý nápad. Zdá se mi fajn, když jako známá tvář můžu pomoct k tomu, aby lidé věděli, že tento projekt existuje. Naplňuje mě to radostí. Vím, jak je to složité, když ženy bydlí samy s dětmi, natož když nemají vlastní domov. Zajásala jsem, když jsem se dozvěděla, že se jim tímhle způsobem pomáhá.
A vy víte, na jaké účely bude podpora určena?
Vybrané finanční prostředky zútulní prostředí dětem, které v důsledku tíživé životní situace žijí dočasně se svými rodinami v azylových domech Českého červeného kříže, a zpříjemní také pobyt nemocným dětem v Dětské odborné léčebně v Bukovanech, kde se léčí s onemocněními horních a dolních cest dýchacích.
