Článek
Charizmatický herec Josef Bláha (†70) nenechal na pokoji žádnou sukni, ale nemusel kvůli tomu vynakládat velké úsilí – ženy mu nadbíhaly samy. Okouzlovala je jeho nedbalá elegance, výrazné jižanské rysy i podmanivý hlas.
Možná vás to překvapí, ale nepřehlédnutelný umělec, který exceloval v seriálech Hříšní lidé města pražského (1968) či Návštěvníci (1983) a také ve filmech Dívka na koštěti (1971) nebo Zítra vstanu a opařím se čajem (1977), neuměl do 11 let ani slovo česky a původně se měl stát lékařem nebo účetním.
Bojoval s češtinou a s hláskou „ř“
Josef Bláha se narodil 8. června 1924 v Novom Mestě v dnešním Slovinsku, kde jeho otec, rodák z Písku, pracoval jako lesní inženýr. Matka byla jugoslávsko-italského původu a právě po ní zdědil jižanský temperament. Když mu bylo 11 let, rodina se přestěhovala do Československa.
Bláhovy začátky v nové vlasti rozhodně nepřipomínaly procházku rozkvetlou zahradou. Bojoval s novým jazykem, zvláště s hláskou „ř“, ale nakonec se naučil mluvit zcela bez přízvuku. Kouzlo divadla objevil Bláha v Praze, kam se rodina přestěhovala po ročním pobytu v Písku. Přidal se k ochotnickému spolku a rodičům oznámil, že se chce stát hercem. Otec z toho nebyl nadšený, doufal, že ze syna bude jednou lékař (nebo alespoň účetní), ale Bláha o tom nechtěl slyšet ani slovo. Po obchodní škole začal navštěvovat konzervatoř. Studium musel za války přerušit a školu dokončil až po osvobození.
S Brodským vyváděli psí kusy
Hercův profesní život byl spojen především s Divadlem na Vinohradech, kde působil po čtyři dekády. Zde se také spřátelil s Vlastimilem Brodským (†81) a tvořili pak nerozlučnou dvojku. Spojoval je zejména podobný smysl pro humor.
Často si společně dělali legraci z fanoušků, kteří za nimi přicházeli do šatny pro autogramy – vždycky se před nimi pohádali „až do krve“, takže lidé vyděšeně utíkali pryč. „A oni se tomu potom hrozně smáli, byli to skvělí recesisté,“ práskla na ně kdysi kolegyně Antonie Hegerlíková (†89).
Proč si strčil knedlík do ucha?
Na konci války se Josef Bláha seznámil se svou budoucí manželkou Bohumilou, se kterou měl později dva syny. Když šel žádat o její ruku, byl prý tak vystresovaný, že nemohl skoro ani mluvit.
„A při obědě, podávala se svíčková, jsem si z nervozity strčil knedlík místo do pusy do ucha," vyprávěl později Bláha. Svatbu měli na Štědrý den roku 1949, ale s věrností si přelétavý herec hlavu příliš nelámal.
Manželku i syny sice miloval, ale zároveň si užíval i přízně dalších dam. Měl dokonce dlouholetou, výrazně mladší přítelkyni, o které manželka celou dobu věděla. Vadilo jí to, ale tolerovala mu ji. Podle Hegerlíkové si Bláhova žena zasloužila zlatý metál. Herci se svého času podařilo poblouznit i tehdy ještě nezadanou Ivu Janžurovou (78).
Manželka mu nosila do špitálu rum
Posledních pět let života trpěl Bláha jako zvíře. Onemocněl rakovinou jícnu a v posledních stádiích už nemohl ani jíst, jen pít, přičemž tekutiny konzumoval s pomocí brčka. Manželka se o něj celou dobu starala a dopřávala mu i jeho milované pivo.
V prosinci roku 1994 Bláha náhle ochrnul na polovinu těla a musel do nemocnice. „Tam jsme mu ještě s maminou nosili lahvičky rumu a krátce potom na svatého Mikuláše zemřel,“ zmínil jeden z hercových synů. Josefa Bláhu diváci mohou vidět v krátkometrážním snímku Lůžko (1979), který poběží na ČT1 v pondělí.
