Článek
Karel Kryl (†49) neměřil ani 160 cm, ale byl to skutečný chlap s pevnými zásadami, který nikdy neuhnul před protivenstvím a nespravedlností. A jeho písničky měly burcovat mlčící většinu.
Krylovy slavné songy Bratříčku, zavírej vrátka, Morituri te salutant, Píseň Neznámého vojína nebo Veličenstvo Kat zná každý a dá se říct, že vlastně zlidověly. Jejich autor, který by dnes slavil 75. narozeniny (narodil se 12. dubna 1944 v Kroměříži), vynikal kultivovaným jazykovým projevem i tím, že ve svých písních dokázal dobře postihnout nálady ve společnosti.
První kytaru dostal od maminky
Inspirativní pro jeho budoucí tvorbu bylo bezesporu prostředí, ze kterého vzešel. Pocházel z rodiny bibliofilských knihtiskařů a už od dětství byl obklopený výjimečnými básnickými díly mnoha ceněných autorů. I díky tomu by ve své pozdější tvorbě nepřipustil jediný nedokonalý rým. Domov mu poskytl dobrý základ v mnoha dalších směrech. Oba rodiče ho vedli k umění a maminka mu také dala jeho první kytaru. Jeho nekompromisní odpor k bezpráví se zformoval už v útlém dětství. V roce 1950 musel přihlížet tomu, jak komunisté likvidují jejich rodinnou tiskárnu, rozbíjejí všechny stroje a odvážejí je do šrotu.
Osud ho nakonec zavál do Prahy
Školní léta prožil v Novém Jičíně a ve čtrnácti nastoupil do internátu na střední keramickou školu v Bechyni, protože chtěl být hrnčířem stejně jako pradědeček. Jenže osud s ním měl jiné plány. Nejdřív musel na vojnu a dvouletou službu snášel velmi těžce. Však mu také při odchodu jeden major řekl, že byl nejhorším vojákem Varšavské smlouvy.
Po návratu do civilu v roce 1965 začal vystupovat s olomouckou beatovou skupinou The Bluesmen. Tehdy také vyšla na desce jeho první píseň Nevidomá dívka, kterou nazpívala Hana Ulrychová. A pak už události nabraly rychlý spád. Dostal se do Prahy, od roku 1966 nahrával v rozhlase a později spolupracoval i s divadlem Semafor.
Bratříček se přesně trefil do nálady ve společnosti
Do svého nesmírně populárního hudebního pořadu Houpačka zařazoval Kryla i publicista Jiří Černý. Uspěl ale až v prosinci 1968 s Bratříčkem. Právě tento song veřejnost okamžitě pochopila jako nejvýstižnější protest proti srpnové invazi. Písnička se držela v hitparádě do doby, než ji komunisté zakázali (a poté následoval i zákaz samotné Houpačky). V září 1969 odjel Karel Kryl do Německa na písničkářský festival a domů už se nevrátil. Jeho deska Bratříčku, zavírej vrátka, kterou mezitím ještě stačil vydat, se v Československu, postupně svíraném normalizací, stala jedním z mála světel na konci tunelu.
Polistopadový vývoj ho zklamal
Krylovy začátky v emigraci nebyly vůbec lehké, ale nakonec si v Německu zvykl, našel si přátele a začal pracovat v rádiu Svobodná Evropa. Stačil se tam i dvakrát oženit – poprvé to bylo v roce 1973, kdy si vzal emigrantku Evu Sedlářovou. Manželství ale vydrželo jen dva roky. V roce 1976 se seznámil s Němkou Marlen, kterou si později vzal, a žil s ní až do své smrti.
Po pádu železné opony přijel do Československa už 30. listopadu 1989, jenže důvodem nebyla nově nabytá svoboda, nýbrž pohřeb jeho milované matky. Nicméně překvapilo ho, s jakým nadšením ho tu lidé přijímají. A pak už pendloval mezi Mnichovem a rodnou zemí, ale z polistopadového vývoje byl čím dál víc rozčarovaný. Vadila mu absence morálky a právního pořádku, nespravedlnost ve společnosti, nepotrestané zločiny i malý důraz na obnovu principů demokratického státu. Všechno říkal nahlas a nadělal si nové nepřátele. Zemřel náhle 3. března 1994 na srdeční selhání. Kdo ví, co by říkal současným poměrům…
