Článek
Role roztomilých nešiků a popletů sedly Luďku Sobotovi (81) jak ulité. Jeho první celovečerní filmy Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) a Zítra to roztočíme, drahoušku! (1976) jsou dodnes divácky oblíbené a jen málokdo si nechá ujít jejich reprízu na TV obrazovce. Příležitost předvést své komediální umění naplno dostal Sobota i v komedii Jen ho nechte, ať se bojí (1977), ve které si zahrál skladatele Aleše Brabce. Tato postava, podobně jako jeho František Koudelka z Jáchyme, hoď ho do stroje!, působí sice na první pohled naprosto neschopně, ale pod vlivem správného podnětu dokáže divy.
Aleš Brabec je sice velmi talentovaný, ale také nesmělý a neprůbojný mladík. Když s jednou ze svých písní zaboduje na festivalu v Českém Krumlově, dostane nabídku z pražského Divadélka v suterénu, které potřebuje písničky do své nové inscenace. Jenže to drhne – mladý muž se zamiloval do tamní zpěvačky Marcely (Helena Vondráčková, 75) a na tvorbu se nedokáže soustředit.
Najevo vyjde i další zvláštní věc – Brabec dokáže komponovat jen poté, co prožije nějaký šok. Ředitel divadla Soukup (Miloslav Šimek †63) mu proto začne připravovat děsivé situace, a to tím častěji, čím víc potřebuje nových písniček. Je jen otázkou času, kdy se plánované strašení vymkne kontrole…
Příjmení Brabec mělo svůj důvod
Režie filmu Jen ho nechte, ať se bojí se ujal Ladislav Rychman (†84), který měl ve svém portfoliu muzikály Starci na chmelu (1964), Dáma na kolejích (1966) či Hvězda padá vzhůru (1974).
Pod jeho taktovkou tak vznikla další příjemná podívaná, v níž zazněly písně Jiřího Maláska a Jiřího Bažanta. Hudbu měl ale původně skládat Jindřich Brabec, jenže ten měl po roce 1968 zákaz. Jeho příjmení Brabec tak dostala alespoň hlavní postava.
Štáb prožil chvíle hrůzy
Zajímavé je i obsazení snímku, protože se v něm objevila celá komediální trojice, která tehdy společně působila v divadle Semafor – tedy nejen Sobota a Šimek, ale také Petr Nárožný (84), který ztvárnil Marcelina bývalého manžela Mydlocha. A právě jeho postava vysloví ve 39. minutě filmu ono pověstné: „Jen ho nechte, ať se bojí.“
V jedné scéně musel také coby Mydloch řídit lokomotivu. V tomto případě nešlo o žádný podvod nebo kašírku, Nárožný ji skutečně řídil. V kabině bylo totiž málo místa, a tak topič i strojvůdce museli vystoupit a jen ho instruovali, co a jak. Lidé ze štábu při tom prožívali chvíle hrůzy, ale nic jiného se nedalo dělat. Po této zkušenosti se Nárožnému také nějaký čas přezdívalo „mašinfíra“. Mimochodem, lokomotivu prý natírali černým pivem, aby se víc leskla.
Principál se bránil
Zajímavé je, že Miloslav Šimek se natáčení původně bránil zuby nehty. Zdůvodňoval to slovy, že není žádný herec a že chce mít svůj klid.
Sobota i Nárožný ale argumentovali tím, že jednou budou mít všichni hezkou vzpomínku na společný film a přemlouvali ho tak dlouho, až povolil. „Ten film je památka semaforské doby... Slávek tam hrál sám sebe, to jeho kantorství z filmu trochu leze. Ale i já mám blízko k pedanterii,“ řekl později Nárožný.
Anabáze s hřebíkem
O Luďku Sobotovi se říká, že je technický antitalent. To prý potvrdila i scéna, ve které měl přitlouct hřebík na zeď. V záběru si s ním měl hrát tak, aby to bylo vtipné, ale netrvalo to déle než dvě minuty. „Což o to, Luděk to hrál úžasně, nemusel se vůbec přemáhat, hrál sám sebe. Ale nebyl schopný dotáhnout to do zdárného konce. Nakonec to celé trvalo 3 minuty a 25 vteřin,“ zmínil jeden z pamětníků natáčení.
