Článek
Roň slzy, Boty proti lásce, Tak prázdná, Zimní království, Sklípek, Mně se líbí Bob, Pomalu a líně – to jsou jen některé z mnoha hitů fenomenální Yvonne Přenosilové, která 2. července oslaví 75. narozeniny. Zpěvačka se znělým, lehce eroticky zabarveným dívčím hlasem a účesem à la Kleopatra patřila v 60. letech k největším hvězdám naší hudební scény. Je také považována za průkopnici českého rhythm and blues a rock and rollu.
Podmanila si i Londýn
Úspěchy ale slavila i v Británii, kde mj. vydala singl When My Baby Cries/Come On Home. V Londýně absolvovala i dva úspěšné koncerty v klubech, dokonce o ní psali v tisku. Třešničkou na dortu bylo její vystoupení v nejpopulárnějším pořadu britské televize Ready, Steady, Go!, kam byli tehdy pozvaní i Rolling Stones, The Kinks a Gerry & the Pacemakers. Sám Mick Jagger ji prý dokonce předtím nakopl pro štěstí. Po třech týdnech ale vše skončilo – Yvonne Přenosilová musela kvůli maturitě zpátky do Československa.
Raketový vzestup
S angličtinou neměla zpěvačka žádný problém, protože s touto řečí vyrůstala. Její matka byla sice rodilá Rakušanka, ale protože po válce se u nás na němčinu koukalo skrz prsty, rodiče přešli na angličtinu. Také k hudbě měla blízko už odmalička, a to zásluhou svého otce, který rád zpíval černošské spirituály, a dceru podporoval v hudební kariéře.
Ta se rozjela během konkurzu do Semaforu, kde Yvonne Přenosilová sice neuspěla, ale zaujala skladatele Karla Mareše. V roce 1963 se spojila se skupinou Olympic a vystupovala v pásmu Ondráš podotýká. Pak získala angažmá v divadle Apollo, kde účinkovali také Karel Gott (†80) či Karel Hála (†74).
Na úspěch už nenavázala
Její spanilá jízda trvala tři roky a jistě by trvala mnohem dále. Jenže přišel rok 1968 a zpěvačka podepsala manifest Dva tisíce slov, čímž si podepsala i vlastní ortel. Začala čelit výhrůžkám, zejména telefonickým, které organizovala Státní bezpečnost. Nakonec jí nezbylo nic jiného než emigrovat.
Nejprve odjela do Anglie, ale na původní úspěch už se jí navázat nepodařilo. Doba se změnila, a tak si na ostrovech zazpívala pouze na jediném koncertě „pro pokořené země“. Nakonec se tedy vrátila na kontinent a jejím útočištěm se stal Mnichov v tehdejším Západním Německu, kam za ní vzápětí přijeli i rodiče. I v Německu se pokoušela zpívat, ale žádná velká sláva to nebyla, a tak začala v roce 1972 pracovat jako pozemní letuška u British Airways.
V roce 1978 se provdala za právníka Andrease von Schuckmanna, který měl šlechtický titul – a ona se díky tomu stala baronkou. O rok později se jí narodil syn Maximilian Philipp. Manželství se v roce 1985 rozpadlo a bývalá hvězda hudebního nebe se ocitla v roli samoživitelky. Naštěstí nezůstala bez příjmu – dostala nabídku pracovat jako moderátorka v čs. sekci Radia Svobodná Evropa.
Když pak v Československu padl režim, nejdřív měla strach se vrátit. Nakonec ho ale překonala a už v prosinci 1989 ji v pražské Lucerně čekaly bouřlivé ovace. V roce 1994 se rozhodla, že se domů vrátí natrvalo. Netušila ale, jaký šok ji čeká – syn, kterému zařídila stipendium na rakouském gymnáziu v Praze, se totiž rozhodl zůstat s otcem v Německu.
Do Česka tedy přesídlila sama a do roku 2003 pracovala v pražské redakci Svobodné Evropy. Poté působila na stanicích Regina a Praha, a nakonec v Country rádiu, kde měla svůj pořad Sklípek. Samozřejmě také koncertovala, ale ze zdravotních důvodů musela před časem pěveckou dráhu ukončit. Zpěvačce, která nás ohromovala svým jedinečným hlasem, přejeme k půlkulatinám hodně zdaru a co nejvíc sil.
