Článek
Svým hlasovým uměním baví obrovské množství lidí, sám si v sobě nese smutné tajemství. Imitátor Petr Jablonský chtěl v patnácti letech dobrovolně ukončit svůj život. Má citlivou duši a temným myšlenkám propadl kvůli svým nenaplněným ideálům a snům.
„Já jsem si představoval svět ideální. Prostě jsem byl neustále třeba platonicky zamilovaný a hrozně jsem tomu dával váhu. A ty vztahy neustále nevycházely, takže jsem se pořád utápěl v takovým tom smutku a v tom, co by mohlo být a není,“ svěřil Jablonský v pořadu Moje místa, který Televize Seznam uvádí ve středu ve 20 hodin. Zpětně mohou díl diváci sledovat na videoportálu Stream.
„Přitom stačilo pochopit, že svět není pohádka a takhle to prostě chodí. Že jsou na světě i jiný krásný věci, že je úžasný, že můžu dělat práci, která mě baví. Že mám střechu nad hlavou, že mám kamarády, že mám rodinu. A že ten vztah třeba není v tu chvíli to nejdůležitější a že si třeba počkám na to svoje štěstí.“
Dnes už ví, jak to v životě chodí, jako teenager však trpěl tak, že si naplánoval sebevraždu skokem z okna.
„Pamatuji si to dobře. Na Silvestra jsem chtěl skočit z nejvyššího patra žižkovského činžáku, kde bydlel můj táta. Na Silvestra jsem u něj vždycky byl. Tak jsem si vymyslel, že o tom Silvestru skočím. A že jak budou petardy, ani to žuchnutí nikdo vlastně neuslyší, a že mě tam najdou až ráno a bude to taková jako jistota,“ popisuje tehdejší myšlenky.
Jeho otec si naštěstí všiml, že Petr není v dobrém rozpoložení, nabídl mu, aby u něj nějakou dobu bydlel, a to Jablonského dle jeho slov zachránilo. „Sebevraždu jsem odložil, respektive pak už jsem si říkal, že už nikdy víc…,“ uvedl s tím, že čím je starší, tím je klidnější a víc si dokáže vážit toho, co má, a radovat se z maličkostí.
Vzpomněl si i na otčíma, se kterým dle svých slov vycházel, jen když měl (otčím) dobrou náladu. Což prý bylo málokdy. „Většinou přišel domů a hledal, na kom se dneska vybije. To jsem se zavřel radši do pokoje, ale občas to samozřejmě nešlo, no,“ řekl otevřeně.
A promluvil i o lásce, na kterou nijak netlačí, dává jí čas. A totéž platí s případným početím potomka. „Opravdu žiji dneškem, užívám si to, co je. Moc nemyslím dopředu ani dozadu, protože ta nostalgie, respektive melancholie mi nedělá příliš dobře. Takže se tomu snažím trošku vyhýbat,“ dodal známý imitátor.
