Článek
Dva výtečníci Zemánek a Liška se ihned po propuštění z vězení pustí do dalšího kšeftíku, kterým je pověří mazaný majitel kosmetického salónu. Mají pro něj obstarat kopii přístroje na regeneraci starých dojnic, který vyvíjejí v jednom výzkumném ústavu.
Podnikavec chce tento převratný vynález používat na omlazování bohatých zákaznic ze zahraničí a už se těší na stálý přísun valut. Věc má ale jeden háček. Po aplikaci se nesmí pozřít jediné sousto špenátu, jinak nastane malér – účinky přístroje se znásobí. A špenát zrovna nabízí hotelová restaurace v sousedství kosmetického salónu…
Režisér Václav Vorlíček (†88) byl v 70. letech v mimořádné formě a kromě řady dnes již kultovních pohádek točil i skvělé komedie – například „Pane, vy jste vdova!“ (1970), Dívka na koštěti (1971) či Jak utopit dr. Mráčka… (1974).
Do zlatého fondu patří i Což takhle dát si špenát (1977), do které obsadil velkou část tehdejší herecké elity. Zemánka hrál Vladimír Menšík (†58), Lišku Jiří Sovák (†79) a v dalších rolích se objevili Iva Janžurová (78), František Filipovský (†86), Stella Zázvorková (†83), Josef Somr (†88), Petr Kostka (81) či Čestmír Řanda. (†60)
Film se rodil obtížně
Vorlíčkovu sci-fi komedii o světovém objevu regeneračních paprsků a dvojici podvodníků vidělo v kinech 1,5 miliónu lidí a své diváky si najde i dnes – tentokrát ji ve dnech 29. února a 1. března uvádějí TV stanice skupiny Prima.
Za zmínku jistě stojí, že kvůli rostoucímu rozpočtu chvíli hrozilo, že film ani nevznikne. Řadu scén – třeba šlehačkovou bitvu - nešlo kvůli jejich povaze točit v reálných lokacích, a tak bylo nutné stavět kulisy. Rozpočet se kvůli tomu vyšplhal nakonec na bezmála 5 miliónů korun, což bylo na tehdejší poměry opravdu hodně peněz.
Janžurka coby Marcelka bodovala
Fenomenální výkon ve filmu podala Iva Janžurová (83), která se v něm objevila ve dvojroli dospělé Liškovy ženy Libuše a batolete Marcelky. V roli dítěte měla herečka volnou ruku, a tak třeba scéna, ve které leze po stolech v hotelové restauraci, byla z velké části dílem její improvizace.
Janžurová se prý nechala inspirovat vzpomínkami na batolecí věk svých dvou dcer. Roli Marcelky si náramně užila už proto, že se mohla beztrestně patlat ve sladkostech. A to měl přitom režisér původně strach, že jí bude vadit, že se má jako „malé dítě“ v těle dospělé ženy ukázat v kombiné.
Sovák byl skutečný frajer
Své si při natáčení užil Jiří Sovák, před jehož výkonem je třeba smeknout. Ve scéně, kde se měl cpát špenátem, aby se ze starce proměnil opět v chlápka středních let, se totiž zachoval jako velký profík, i když mu šlo o zdraví.
Scéna se začala točit už večer a na stolech se objevily talíře s vepřovým, špenátem a knedlíky. Natáčení se pak přerušilo, talíře se odnesly do lednice a mělo se pokračovat až nazítří.
Jídlo bylo buď špatně uskladněné, nebo možná nešel proud, zkrátka a dobře – špenát přes noc zkvasil a ráno nebyl k požití. Jenže kamera jela a Sovák byl zrovna v záběru, a tak se do té hrůzy pustil. Ovšem s tichým mumláním, že ten špenát skladovali snad v pr***i.
