Článek
Kdo by neznal historickou veselohru o císaři Rudolfovi II., jeho pekaři Matějovi a legendárním Golemovi? Slavný dvoudílný film Císařův pekař a Pekařův císař natočil s Janem Werichem (†75) v hlavní dvojroli režisér Martin Frič (†66) v roce 1951.
V příběhu se přeneseme do rudolfinské Prahy, kde na císařském dvoře vládne panovník, který miluje alchymii a umění, a je obklopen krásnými dámami i nejrůznějšími šejdíři. V podhradí žijí běžní smrtelníci včetně pekaře Matěje a někde je tam pohřben i Golem, kterého císař nutně potřebuje. Mnozí hrdinové se už dvacet let před natočením filmu objevili ve Werichově a Voskovcově (†76) divadelní hře Golem. Její nedílnou součástí byla i hudba Jaroslava Ježka (†35) s písňovými texty V + W, ze kterých bohužel do filmu nepronikla ani jediná.
Výměna režiséra i hereckého obsazení
Původním režisérem snímku Císařův pekař a Pekařův císař neměl být Martin Frič, nýbrž Jiří Krejčík (†95), kterého si pro realizaci filmu vybral sám představitel titulní dvojrole. Nakonec ale mezi nimi došlo ke sporu a Krejčík práce na filmu zanechal. Režijní taktovku po něm převzal Martin Frič, který si v hereckém obsazení prosadil i některé změny.
U Krejčíka se v roli Sirael měla objevit tehdy začínající Irena Kačírková (†60), ale Frič dal šanci osvědčené Nataše Gollové (†76), kterou tím vyvedl z poválečné filmové klatby. Magistra Kelleyho měl v původním obsazení hrát Karel Höger (†67), kterého nahradil Jiří Plachý (†53).
Jan Werich si zase jako alchymistu Scottu prosadil místo Saši Rašilova st. (†63) Františka Černého (†58). Ve filmu se objevila celá plejáda skvělých herců, namátkou Marie Vášová (†73), Bohuš Záhorský (†74), Zdeněk Štěpánek (†71) či František Filipovský (†86), a v houfu dvorních dam se v něm mihnula i tehdy 22letá Věra Chytilová (†85).
Perličky z natáčení
Natáčení se neobešlo bez nepříjemného úrazu, který utrpěl Jan Werich. Když zkoušeli koupelnovou scénu, ve které omylem šlápne do vázy, více než stokilový herec nádobu prošlápl a jeden střep se mu zaryl hluboko do nohy.
Kvůli tomu se muselo filmování na nějaký čas zastavit. Když dostal Lubomír Lipský (†92) scénář, byla u jeho role alchymisty pouze poznámka: „Mluví cizí řečí.“ Režisér Frič herci řekl, ať si něco vymyslí. A tak vznikla ono legendární: „Kjamla lalicha i paprťála…“
Vymazlený projekt
Náklady na pořízení celého filmu dosahovaly úctyhodných 27 miliónů korun, protože kvůli plánovanému exportu do zahraničí se natáčelo na drahý barevný materiál. A nutnost přetáček po změně režiséra film prodražila o dalších deset miliónů korun. Spoustu peněz stály i dechberoucí kostýmy, jejichž návrhy vytvořil Jiří Trnka – luxusní látky museli filmařům utkat v továrně ve Varnsdorfu na zakázku.
Jen ruční šití šatů pro císaře Rudolfa trvalo švadlenám 60 hodin! A královské musely být i honoráře. Když uvážíme, že Václav Trégl (†76), který hrál císařova sluhu, dostával za natáčecí den 1800 korun, Jan Werich a další představitelé velkých rolí museli brát neporovnatelně vyšší částky.
Jen pro dospělé!
Císařův pekař se do světa dostal v jednodílné verzi, která byla zkrácena o ideologické scény, včetně písně Ten dělá to a ten zas tohle. Rakouským sousedům se film líbil, jen kritizovali, že jsme Rudolfa II. vykreslili jako hlupáka, který sedne každému podvodníkovi na lep.
Zajímavé je, že v Austrálii byl určen pouze dospělému publiku a ve Finsku byl přístupný až od 12 let. Naopak u nás film ztrhal tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý a kvůli tomu dostal režisér Frič dvouletý zákaz. A nějaký čas si nezahrál ani Jan Werich.
