Článek
Jan Pivec (19. 5. 1907 – 10. 5. 1980) byl pořádný kus chlapa, který působil impozantním dojmem. A impozantní bylo i jeho herectví. Však o něm také Miroslav Horníček (†84) jednou řekl: „Když Pivec zavolal, padala nejen omítka, ale i balkony.“
Režisér František Filip (89), který slavného herce často režíroval, zase tvrdil, že je to „vulkán, co chrlí lávu a balvany.“ Jeho nejslavnější úlohou na stříbrném plátně byl pianista a neodolatelný svůdce Stáňa Járský, do kterého se v romantické komedii Muži nestárnou (1942) zamilují v průběhu třiceti let postupně tři generace žen z jedné rodiny.
Televizní diváci si ho jistě vybaví i jako bručounského penzistu, který v inscenaci Láska jako trám (1967) koupí své ženě k výročí vypelichaný kožich s liščími hlavičkami. A všichni ho máme v paměti také jako pedantského otce hlavního hrdiny seriálu F. L. Věk (1970).
Buď to v herci je, nebo není
Pivcovou doménou bylo ale divadlo. Svým emotivním projevem a sametovým barytonem dokázal obsáhnout velké množství postav. Klobouk před ním smekli i anglosaští odborníci na Shakespeara, kteří chtěli vědět, jakou vnitřní analýzou dokáže dospět k tak mistrovskému výkonu. Pivec vůbec nechápal, na co se ho ptají – buď „to“ v herci je, nebo není, něco takového se přece nedá naučit.
V hereckém kolektivu platil za nabručeného perfekcionistu, který si do kolegů občas rád rýpne. Nikdo ale jeho narážky nebral vážně, všichni věděli, že je uvnitř dobrák, snad jen trochu puntičkář. Přímo legendární bylo také jeho umění rozčilovat se, které většinou provázel výkřikem „Jéé!“
Škola života
V době studií na pražské konzervatoři působil Pivec v Osvobozeném divadle. Považoval ho za školu života: „U Voskovce a Wericha se mi líbilo, měl jsem rád jejich humor, jejich jedinečné komediantství, atmosféra v souboru byla báječná,” vzpomínal po letech herec, který po absolutoriu odešel do SND v Bratislavě. Od roku 1934 byl pak členem souboru Národního divadla, odkud odešel v roce 1970 kvůli nemoci.
Vyšlo to až napotřetí
V životě se herec nijak neomezoval – hodně kouřil a neodpíral si ani víno a černou kávu. V televizi ho bavil box, hokej a fotbal, mimochodem, byl velkým fandou Slavie. Měl i spoustu dalších zájmů: rád vařil a jeho celoživotním koníčkem bylo malování.
Byl bezdětný, i když měl za sebou tři manželství. S první ženou, herečkou Janou Romanovou, se seznámil při natáčení filmu Muži nestárnou. Rok poté se vzali. Manželství ale netrvalo dlouho a exmanželka v roce 1949 emigrovala do Anglie.
Poté se Pivec oženil se sekretářkou Taťánou. Kdo ví, možná by mu to s ní i klaplo, ale jeho matka ji neměla ráda. Neustále mu do vztahu mluvila a on jako poslušný „mamánek“ jejímu nátlaku a rýpání nakonec podlehl a rozvedl se
V roce 1957 potkal svou třetí manželku Věru, která pracovala v Národním divadle jako účetní. Vzali se v roce 1958, kdy mu bylo již 51 let, a do třetice mu to konečně vyšlo. Kvůli Věře prý dokonce přestal i kouřit. Zemřel před 40 lety, pár dní před svými třiasedmdesátými narozeninami.
