Článek
V Hollywoodu, kde ji znali jako Florence Marly, hrála po boku takových hvězd jako Humphrey Bogart, Lee Marvin, Charles Bronson nebo Dennis Hopper. Kuriózní ale je, že tato fotogenická kráska s uhrančivýma očima pocházela z malé vísky Obrnice na Mostecku a její rodné jméno znělo Hana Smékalová.
Narodila se 2. června 1918 (některé zdroje uvádějí 1919) a už od dětství ráda recitovala a zpívala. Jejím snem bylo stát se operní pěvkyní. Jenže kvůli vadě hlasivek se tohoto snu musela vzdát. Protože se od dětství učila francouzsky, neměla problém odjet v osmnácti letech do Paříže. Na zdejší proslulé Sorbonně studovala umění, literaturu a filozofii a vedla aktivní společenský život.
Okouzlila Francii
Náhoda tomu chtěla, že na jednom večírku se seznámila s o 15 let starším filmovým režisérem Pierrem Chenalem (†86), za kterého se po krátké známosti provdala. Díky němu si pak odbyla svůj debut před kamerou. Manžel ji obsadil do svého mysteriózního dramatu Alibi, křivé svědectví (1937), který byl uveden také do našich kin. Zajímavé je, že nikdo netušil, že jednu z hlavních ženských rolí v něm hraje Češka – v titulcích byla uvedena už jako Florence Marly.
Celá Francie z ní byla paf a mluvilo a psalo se o ní jako o jedné z nejhezčích dívek světa. A to Florence skutečně byla. Objevila se i v dalších Chenalových filmech, točila také s jinými režiséry, a i když nikdy nezískala hlavní roli, byla považována za jednu z nejzářivějších hvězd francouzského filmu.
Česká kritika jí nepřála
Její manžel byl aktivním účastníkem odboje a za války jim začala hořet půda pod nohama. Proto v roce 1940 opustila Francii, a s mužem se setkala až v daleké Argentině. I tady točila filmy – díky svému talentu na jazyky neměla se španělštinou žádný problém. Po skončení války se vrátili do Evropy a ona pak v roce 1948 navštívila také Prahu. Zde se pochopitelně setkávala s filmaři a neunikla pozornosti režiséra Otakara Vávry (†100), který ji obsadil do role princezny Vilemíny ve svém filmu Krakatit.
Za zmínku stojí, že to byl jediný český film v její kariéře. Sci-fi drama podle předlohy Karla Čapka mělo velký ohlas u nás i v zahraničí (šlo o první poúnorový film určený pro export), herecký výkon Florence Marly ale dobová kritika ztrhala. V souladu s tehdejšími poměry a rétorikou konstatovala, že v čs. filmu nemají zahraniční hvězdy co dělat, mimo jiné i proto, že Marly podala údajně horší výkon než nejslabší tuzemské herečky. Těžko říct, zda to mezinárodně uznávané star přidělalo vrásky kolem očí, ví se jen, že svůj honorář ve výši 100 tisíc dolarů tady ponechala svým přátelům a příbuzným.
Po boku hollywoodských hvězd
Při natáčení v Itálii si ji všimli američtí filmaři a pozvali ji do Hollywoodu, kde si vzápětí zahrála ve filmu Sealed Verdict (1948). Následně se představila po boku slavného Humphreye Bogarta (†57) ve filmu Tokyo Joe (1949).
Padesátá léta se v USA nesla ve znamení mccarthismu, neboli stíhání za neamerickou činnost, a na černé listině se ocitla i Florence Marly. Nějaký čas proto strávila v Mexiku, kde točila další filmy, a když se vysvětlilo, že v jejím případě došlo k omylu, vrátila se do USA.
Zazářila a vyhasla
Krátce nato se s Chenalem rozvedla a v roce 1956 se provdala za hraběte Degenharta von Wurmbrand Stuppacha. Točila dál, hlavně v TV seriálech po boku budoucích velkých hereckých es, ale rolí postupně ubývalo. Nakonec zpívala po nočních klubech. Na počátku 60. let ji obvinili z držení drog a tři roky si odseděla za mřížemi. Někdejší slávě mezinárodní hvězdy byl konec. Jejím posledním celovečerním filmem byl hororový příběh Dr. Death (1973). Pět let nato, 9. listopadu 1978, podlehla infarktu.
