Článek
Mladší generaci toto jméno zřejmě nic neříká, ale Milan Chladil (8. 2. 1931 – 28. 6. 1984) se svým nádherným, sametově zabarveným hlasem patřil svého času k nejpopulárnějším českým zpěvákům. Osud mu bohužel nedopřál moc času, přesto během svého krátkého života dokázal posluchačům rozdat spoustu radosti.
Po válce se tento brněnský rodák sice vyučil krejčím, přesto ho to ale táhlo k muzice. Jako dospívající mladík zpíval s amatérskou kapelou a už tehdy měl působivý hlas. Na jednom tanečním večeru zaujal brněnského hudebníka Erika Knirsche, který mu nabídl angažmá ve své kapele. Když pak v roce 1954 slyšel Chladilův zpěv Zdeněk Barták, který měl v Praze věhlasný big band, ihned si ho přetáhl do hlavního města.
Se Simonovou jim to ladilo i slušelo
Protože zpočátku moc peněz nebylo, Chladil každý večer zpíval a dělal bedňáka. K tomu studoval na pražské konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1957. Jeho prvním hitem byla píseň Granada, ve které upoutal svým lyrickým barytonem. A tehdy si Chladila všiml i jeho idol Karel Vlach (†74).
Průlom ale přišel až s příchodem Yvetty Simonové (92) do Vlachova orchestru. Vytvořili skvělý pěvecký pár – Chladilův baryton nádherně ladil s altem Simonové. Také jejich repertoár byl nadčasový, prolínal se jím swing, jazz i pop.
Nazpívali spoustu hitů, namátkou O nás dvou, My dva a čas, Santa Anna Maria, Děti z Pirea, Až na severní pól, Sladké hlouposti, Sentimentální… Populární byly ale nejen jejich duety - ženám se líbil Chladil, mužům Simonová. Největší slávu zažili v 60. a 70. letech minulého století.
Shodou okolností bydleli ve stejném činžáku, ale partnerský pár tvořili pouze na hudební scéně. Chladil byl ženatý a s manželkou Annou měl dceru Alexandru. Se Simonovou jim to na pódiu fungovalo právě proto, že spolu udržovali pouze přátelský vztah. A „zamilované“ pohledy, kterými ji zpěvák při duetech častoval, souvisely s tím, že mu občas vypadl text a on jí ho odezíral ze rtů.
Zpěvák byl pořád v jednom kole
Oba měli také vlastní repertoár. Pokud jste viděli Renčův film Rebelové (2001), určitě si vybavíte písničku Jezdím bez nehod. Právě tu nazpíval původně Milan Chladil. Mimochodem, zpěvák měl na svém kontě přes tři stovky písní. Pamětníci si určitě vybaví jeho hity Chtěl bych mít kapelu, Volání divokých husí nebo San Bernardino.
Chladil byl jinak velice činorodý člověk – hodně koncertoval, spoluzakládal kapely, a dokonce se objevil i v několika filmech. Byl to také dobrý manažer, dokázal zařídit a zprostředkovat prakticky cokoli, protože byl sám velmi vstřícný a uměl vycházet s lidmi.
Byl neustále nabitý energií, neúnavný, ze zájezdů přejížděl točit do Prahy a zase zpět. Podle svých spolupracovníků vydržel víc než kůň. Říká se také, že některé z obleků, ve kterých vystupoval, si jako krejčí ušil sám.
Vysoké nasazení si vyžádalo svou daň
Byla s ním i ohromná legrace, neustále vymýšlel nejrůznější žertíky nebo nesmyslné sázky, dokázal také skvěle imitovat některé herce, například Vlastu Buriana nebo Kirschnerova Spejbla. Kromě toho byl posedlý sportem, hlavně fotbalem.
Žil zkrátka naplno a nesnášel nicnedělání. Zpráva o jeho nečekané smrti všechny zaskočila. Při cestě autem ho v červnu 1984 postihl těžký infarkt a doslova mu puklo srdce. Lékaři se tehdy hodně divili, jak s ním vůbec mohl žít – bylo totiž dlouhodobě těžce poškozené. Zřejmě nevydrželo neustálý nápor, kterému bylo vystavováno. Zcela jistě ho oslabila i těžká revmatická horečka, kterou prodělal v dětství. V těchto dnech by Milan Chladil oslavil 90 let.
