Článek
Pohlednému herci vysoké, ztepilé postavy slušel frak jako málokomu. Však ho také Raoul Schránil (24. 3. 1910-20. 9. 1998) uměl nosit s patřičným šarmem a vrozenou elegancí. Coby atraktivní herecký typ byl obsazován především do salónních komedií a jeho postavy lékařů, mladých bankéřů nebo ministerských tajemníků byly většinou zamilované do krásné hlavní hrdinky. Herec, který svým figurám říkal „oblečení paňáci“, nechyběl ve 30. a 40. letech v žádném filmovém „kasaštyku“ a jeho partnerkami byly naše největší hvězdy Adina Mandlová (†81), Hana Vítová (†73), Nataša Gollová (†76) nebo Věra Ferbasová (†62).
Jazykově vybavený pro diplomacii
Narodil se do rodiny právníka a bývalé operní pěvkyně. Exotické křestní jméno Raoul dostal podle francouzského rodinného přítele. Protože v jeho rodném Mostě často propukaly protičeské demonstrace německých nacionalistů, rozhodla se rodina město opustit. Nejprve přesídlili do Vídně a po první světové válce do Prahy. Rodiče si pro synka vysnili dráhu kariérního diplomata, a tak mladý Schránil navštěvoval české, německé a francouzské školy.
Díky tomu ovládal skvěle všechny tři jazyky. Nakonec se však dostal k herectví, a to zásluhou svého bratrance, režiséra Karla Antona (†80), který si všiml jeho talentu, a vyjednal mu i místo v Divadle Vlasty Buriana.
Pronásledovaný idol
Urostlého krasavce si záhy všimli také filmaři. Svůj debut před kamerou si Schránil odbyl v roce 1935 v dramatu Viktorka a jeho hvězdná kariéra se úspěšně rozjela. Líbil se kolegyním i divačkám a naháněly ho jedny i druhé.
Jistá fanynka, které nebylo snad ani patnáct let, se dokonce vetřela k němu domů. „Někdy jsem se musel před ženami spasit útěkem. Dokonce velmi často,“ přiznal později Schránil, jehož ctitelky měly smůlu. Herec se záhy oženil a s manželkou Růženou vychovával syna a dceru.
Soudruzi ho poslali k lopatě
V 50. letech nebylo mnoho příležitostí pro elegána ve fraku a do montérek se jeho typ opravdu nehodil. Herec navíc strávil tři čtvrtě roku ve vyšetřovací vazbě na Pankráci kvůli podezření z úmyslu emigrovat a jen o vlásek unikl obvinění z vlastizrady. Noví mocipáni mu to stejně dali „sežrat“ a Schránil nakonec skončil jako dělník na stavbě Mostu inteligence a Stalinova pomníku na Letné. Působil také jako zeměměřič. V těžké době se mu navíc rozpadlo manželství…
Určité rehabilitace se Schránil dočkal v 60. letech, kdy získal angažmá v mladoboleslavském divadle. Zájem o něj projevili i filmaři. Až do první poloviny 90. let se tak objevoval v nejrůznějších filmech, TV inscenacích a seriálech, povětšinou v menších rolích, mj. Skandál v Gri-Gri baru (1978), Křtiny (1981), Svědek umírajícího času (1990), Šakalí léta (1993) či Dynastie Nováků (1982), Létající Čestmír (1983) a Uctivá poklona, pane Kohn (1994). Dostával také nabídky ze zahraničí, včetně divadelních.
Gentleman ze staré školy
V 60. letech se také podruhé oženil a manželka Věra zůstala po jeho boku až do smrti. Noblesa, s níž hrál své filmové milovníky, mu byla vlastní po celý život, o čemž svědčí i jeho vlastní zkušenost: „Šel jsem po Praze a nikde jsem neviděl čističe bot,“ posteskl si jednou. Právě tato příhoda krásně ilustruje, kam se naše společnost posunula během Schránilova života – od prvorepublikového šarmu po upachtěnou a nepříliš vzhlednou současnost.
