Článek
Představte si, že jste puberťačka, která se chce líbit, ale trápí vás kila navíc. Šance na zázračné zhubnutí jsou přitom minimální, protože v rodině jsou pro nadváhu dispozice – stačí se podívat na kyprou maminku a její korpulentní sestru. Takže vám zbývají jen dvě možnosti: buď se trápit dietami ve snaze shodit aspoň nějaké kilo, nebo udělat z vady přednost. Druhou možnost si vybrala hrdinka oblíbeného filmu Metráček (1971).
Jitka Pažoutová má problémy s figurou i mindrák z toho, že jí to moc nejde při tělocviku. Ovšem vybíjená v jejím podání je exkluzivní záležitost, protože umí dát pořádnou ránu míčem. Díky tomu si ve škole získá respekt, a když se pak začne věnovat vrhu koulí, ve kterém je její robustnější postava výhodou, najde si i první lásku. Právě atlet Honza, který ji nejdřív zesměšní, pozná její kvality. Povzbuzuje ji a ohleduplně jí naznačí, že by neměla hubnout, pokud chce být ve vrhu koulí úspěšná. Do toho Jitka řeší i své vztahy s dalšími kluky: třídním outsiderem Liborem a obletovaným spolužákem Petrem.
Neherečka obstála na výbornou
Představitelkou Jitky Pažoutové byla tehdy šestnáctiletá neherečka Markéta Světlíková (*16. 1. 1955). Rodačka z Kolína vyhrála konkurz, kterého se účastnilo na 5000 uchazeček. Světlíková přitom nebyla žádná oplácaná „kulička“, nýbrž slečna krev a mlíko. Však také kvůli roli musela ještě přibrat. Světu už tehdy vládl kult štíhlosti, který vše viděl trochu pokřivenou optikou – i když nešlo o velikost XXS, která je v kurzu dnes…
Na place se tehdy sešli také Lubomír Lipský (†92), Míla Myslíková (†71), Helena Růžičková (†67), Ladislav Mrkvička (†81), Jiří Vala (†76), Jaromír Hanzlík (74) a Vítězslav Jandák (74). Dalo by se říct, že co herec, to ikona.
Markétě Světlíkové se ale na úspěch v Metráčkovi navázat nepodařilo. Pár nabídek ještě přišlo, šlo ale vesměs o epizodní role. Poslední film natočila v roce 1999, a protože vystudovala výchovnou dramatiku na DAMU, věnovala se hlavně pedagogické činnosti.
Od znalce dětských duší
Metráčka natočil Josef Pinkava (†86), pod jehož režijní taktovkou vznikly více než dvě desítky dětských filmů. Řada z nich je dodnes divácky oblíbená, například Kapitán Korda (1970), Terezu bych kvůli žádné holce neopustil (1976) nebo Kopretiny pro zámeckou paní (1981). Mnohé Pinkavovy filmy získaly také ocenění na různých festivalech.
Tajemství jeho úspěchu spočívalo v tom, že divákům předestřel obyčejný svět kluků a holek, s jejich každodenními radostmi, starostmi, trápením a prvními láskami. Byl to svět, který děti dobře znaly. Z Pinkavových filmů navíc nečišela dobová ideologie. Ne nadarmo se o něm mluvilo jako o „znalci dětských duší“.
Kde všude se točilo
Metráček vznikal na řadě míst. Část filmových záběrů byla pořízena ve městě Příbor, místní jistě poznají Farní kostel či malebné náměstí Sigmunda Freuda. Natáčelo se také ve Vizovicích (scény ze školy a školní tělocvičny) a u hradní zříceniny ve Štramberku. Velká část exteriérových scén, hlavně lehkoatletické závody v druhé půlce filmu, vznikla v Rožnově pod Radhoštěm. Některé scény se točily také v Bechyni a na řece Lužnici.
