Článek
Pamětnice jistě potvrdí, že Josef Langmiler (12. 4. 1923 - 8. 8. 2006) byl šarmantní muž, kterému stačil jen pohled nebo gesto, a slečny i paní by mu samy padaly k nohám. Tento charismatický herec, od jehož narození uplyne právě sto let, byl opravdu ozdobou každé společnosti.
Hraběcí levoboček?
Langmiler se narodil svobodné matce, což bylo v tehdejší době společenské tabu, a spolu s ní přežíval v obecní pastoušce na hranici bídy. Když to později vyprávěl, nikdo mu to nechtěl věřit. Kromě podmanivého hlasu mu totiž byla vlastní i elegance a noblesa urozených lidí.
„On byl herec-gentleman. Takové jsem znal jenom Svatopluka Beneše, Radovana Lukavského a jeho,“ řekl o něm režisér, a zároveň velký kamarád Antonín Kachlík (†99). S vysvětlením ale přispěchal sám herec. S oblibou vyprávěl, že je hraběcím levobočkem. Jistý šlechtic prý „překvapil“ jeho maminku, když odpočívala na mezi. Zda to ale byla pravda či ne, se už nikdy nedozvíme – ostatně, sám Langmiler svého skutečného otce nikdy nepoznal.
Na divadle mu slušeli milovníci
K divadlu ho to táhlo už jako malého kluka. Však také v rodné Želči u Tábora hrával s místními ochotníky. Po absolutoriu pražské konzervatoře v roce 1948 hrál v různých mimopražských divadlech, například ve Zlíně, v Brně a v Ostravě. V letech 1960-1986 působil na scéně pražského Divadla E. F. Buriana.
Pamětníci na herce vzpomínali jako na opravdového gentlemana, který na scéně exceloval v rolích prvních milovníků. Měl velmi kultivovaný, specificky zabarvený a melodický hlas, který ho spolu s vyšší postavou kromě milovnických rolí předurčoval i do postav intelektuálů, ale také velkých charakterních úloh dramatického i veseloherního repertoáru.
Ve filmu byl spíš za padoucha
I ve filmu a v televizi hrál poměrně hojně, zejména v kriminálních a detektivních filmech. V těch ovšem dost často ztvárňoval záporné nebo nepříliš sympatické postavy. Asi nejvíc si to „vyžral“, když ho v seriálu Žena za pultem (1977) obsadili do role neseriózního a lehkovážného exmanžela hlavní hrdinky Anny Holubové v podání Jiřiny Švorcové (†83).
Hlavně od divaček mu chodily pobouřené, či dokonce přímo výhrůžné dopisy, kde mu vytýkaly, proč se jí pořád plete do života a nechce jí dopřát štěstí po boku nového partnera. Dalších výrazných televizních příležitostí se Langmiler dočkal v seriálech Inženýrská odysea (1979) a Okres na severu (1981).
Rvačky byly na denním pořádku
Hercovou první manželkou se stala spolužačka z konzervatoře Ljuba Benešová (†92). Byla to krasavice, která dokonale doplňovala jeho vybrané chování.
Manželství bylo bezdětné, ale skončilo po pěti letech poměrně dramatickým způsobem – přebral mu ji herecký kolega Jiří Adamíra (†67), který s ním tehdy působil na scéně ostravského Státního divadla. „Pepík z toho byl nešťastný, denně se poprali v klubu, to bylo vyhlášené, museli je od sebe trhat,“ prozradil dále režisér Kachlík.
Vyšlo mu to s druhou ženou
Po bolestivém rozvodu si herec na nějaký čas užíval partnerské svobody a faktu, že ženy jen stěží odolávaly jeho šarmu. Vztahy většinou končily proto, že herec na rozdíl od svých partnerek odmítal mít děti. Svůj styl života změnil teprve, když se zamiloval do své druhé manželky Evy. S tou pak vydržel až do konce svého života.
Pro herce s dokonalou dikcí nastal první problém, když začal nosit zubní náhradu. Nikdy si na ni zcela nezvykl, nedokázal s ní vyslovovat tak, jak byl zvyklý, nemohl se do hlasu pořádně opřít. V roce 1986 odešel z divadelního angažmá a plně se věnoval svému velkému koníčku – myslivosti. Na počátku 90. let se kvůli těžké nemoci úplně stáhl z veřejného života a veřejnost na něj poněkud pozapomněla.
