Článek
Čas vánočních filmových pohádek je tu, a tak samozřejmě nesmí chybět ani Dařbuján a Pandrhola – příběh chudého havíře Kuby Dařbujána, který má co dělat, aby uživil svou početnou rodinu. Když mu vrána přinese dalšího potomka, vypraví se hledat kmotra, ale nechce jen tak ledakoho.
Odmítne Pánaboha (ti nahoře se o prosté lidi nezajímají) i čerta (peklo je stejně nespravedlivé jako ti nahoře), a vybere si Smrťáka, protože ten jediný měří všem stejně. Nakonec spolu uzavřou dohodu. Z Kuby se stane doktor, aby si přišel k penězům. Má to ale háček. Pokud bude smrtka stát u nohou postele, Kuba může použít léčebné postupy dle vlastního uvážení, protože pacient se tak jako tak uzdraví. Pokud se ale smrtka postaví k hlavě nemocného, dotyčnému již není pomoci.
Jenže milý pan „doktor“ dohodu jednoho dne porušil a po dlouhém váhání uzdravil i lakomého sládka Pandrholu, ačkoli si ho chtěl Smrťák odnést. A nebyl by to Pandrhola, aby neměl po uzdravení roupy: nebohého „kmotra sekáče“ nechal pak zatlouct do sudu, což neměl dělat…
V hlavních rolích se objevili Jiří Sovák (†79), Rudolf Hrušínský (†73) a Václav Lohniský (†59). Shodou okolností se tito tři herci narodili v roce 1920, takže jim všem bylo v době natáčení 39 let.
To byl ale puch
Dařbujána a Pandrholu natočil režisér Martin Frič (†66) na motivy stejnojmenné pohádky Jana Drdy. Děj se odehrává ve vesničce Kocanda, která byla celá postavena v barrandovských ateliérech. Při natáčení se využily i některé kulisy z pohádky Hrátky s čertem z roku 1956.
Celý štáb se těšil, jak si pochutná na jitrnicích rozvěšených na stromech – nešlo totiž o žádnou kašírku. Jenže mlsné jazyky přišly zkrátka. Tato typická zabijačková pochoutka patří k zimním měsícům a film se točil v létě, takže není divu, že jitrnice začaly brzy zapáchat. Nikomu se do nich nechtělo – všichni se oprávněně báli nepříjemných zdravotních následků.
Těsto nemohl ani vidět
Josef Hlinomaz (†63), který hrál v pohádce lakomého krupaře Baštu, na natáčení vzpomínal nerad. Asi si vybavíte scénu s jeho „uzdravováním“, kdy se musel v pekařské díži plácat v řídkém těstě z vody a z mouky. Scénu se nepodařilo natočit napoprvé, a tak si té „koupele“ užil do sytosti.
Zcela pochopitelně toho měl plné zuby. Jiří Sovák později vzpomínal, že když se po letech sešli v Chalupářích, Hlinomaz mu všechny své „ústrky“ připomněl a dodal, že doufá, že Sovák už tentokrát nebude nikoho léčit.
Dvou- nebo tříhlavňovka?
Všímaví diváci zaregistrovali několik chybiček, které se vloudily do natáčení. Tou nejmarkantnější je zřejmě zbraň, kterou si vezme Pandrhola, když jde střílet prasata. Z domu si vezme dvouhlavňovku, ale když pak střílí na dvoře, zbraň je tříhlavňová. Pak ji nabije a je to opět dvouhlavňovka…
Hnidopichové se zase diví, jak je možné, že Smrťák v pohádce zcela bez problémů procházel kamennými zdmi domů. Tak jak je možné, že nedokázal uniknout z obyčejného dřevěného sudu? Přece proto, že jsme v pohádce, která si zaslouží i trochu toho nevysvětleného…
