Článek
S Petrem Koukalem jsme se setkali na akci Běž s tátou na vyšetření ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Událost vybízela mladší generaci, aby se zajímala o zdraví svých otců a prevenci rakoviny prostaty, kterou badmintonista prodělal. Mluvili jsme s ním tedy nejen o zákeřné nemoci, nad kterou zvítězil, ale nemohli jsme nezmínit také jeho nedávný vstup do manželství s Gábinou Soukalovou, nyní již Koukalovou.
Petře, jak jste se svým tatínkem oslavil Den otců?
Stylově, vytáhli jsme ho s Gabčou na výklus do lesa a o dva dny později jsem ho ještě odvedl na preventivní odběr krve ke zjištění rakoviny prostaty, aby měl jistotu, že je zdravý a nic nezanedbal.
Podařilo se vám vašeho tatínka přesvědčit, aby podstoupil vyšetření?
Podařilo, úplně bez odmlouvání. Jeho tatínek měl ve stáří urologické zdravotní problémy, tak od té doby táta sám nic nepodceňuje a na prohlídky chodí sám od sebe a velmi pravidelně. Jsem rád, že se o sebe stará a je takový. Věřím, že svým přístupem motivuje i své kamarády, a to je skvělé.
Není žádným tajemstvím, že jste zvítězil nad rakovinou, ostatně není možné si nevšimnout, jak se snažíte o osvětu. Nabádáte k prevenci i své blízké?
Nabádám, ale víc než že bych někoho přemlouval nebo edukoval, tak myslím, že působí ten můj příběh sám o sobě, a to, že o něm lidé v mém okolí vědí. Myslím, že od mého onemocnění v roce 2010 už mezi svými přáteli nemám nikoho, kdo by prevenci podceňoval.
Jaké jsou vaše aktuální nové aktivity související s činností vašeho nadačního fondu?
Jsem rád, že jsem se mohl zapojit do projektu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze s názvem Běž s tátou na vyšetření a společně s tátou jsme šli příkladem dalším lidem. Jinak ale můj nadační fond a projekt STK PRO CHLAPY teď žije především projektem, který jsme odstartovali na hudebních festivalech. Jedná se o speciální záchodky s “čůrometrem”, kde si chlapi můžou zasoutěžit, kdo se líp a víc vyčůrá. Podmínkou je vyplnění kvízu na téma prevence chlapského zdraví. Máme na to zatím skvělé ohlasy!
Jak daleko jdete s tou osvětou? Ptají se vás někdy například vaši kamarádi a blízcí, jak provádět samovyšetření?
Někdy ano, ale spíš tyto dotazy přicházejí po e-mailu nebo na sociálních sítích. Extrémem potom je, když mi někdo pošle i fotku svých varlat s dotazem, zda jsem měl při svém onemocnění podobné příznaky. Je to vlastně komické, ale i velmi smutné zároveň. Lidé se stydí dojít si s takovým problémem ke specialistovi a raději se ptají na názor nějakého sportovce, který si prošel rakovinou varlat. Něco je špatně a je potřeba to změnit!
Změnil se váš postoj k této problematice poté, co se z vás stal ženatý muž?
Přece jen už na život nejste sám, ale fungujete ve dvou. Postoj mi změnila vlastní zkušenost s onkologickou léčbou.
Je to pro vás teď obecně jiné, když jste ženatý?
Není, jen na prstýnek na ruce si zatím pořád zvykám a pořád si s ním hraji...
