Článek
Konferenciér, zpěvák, trumpetista, hráč na banjo, skladatel, režisér, scenárista, herec, rozhlasový moderátor a v neposlední řadě i průvodce oblíbeným televizním pořadem Tak neváhej a toč! – tím vším byl Eduard Hrubeš (27. 12. 1936 – 22. 8. 2021). Zkrátka a dobře, šlo o všestranného člověka, kterému šlo všechno od ruky. Navíc to byl fešák. Už málokdo ale ví, že Hrubeš vystudoval filmovou a televizní publicistiku na FAMU.
Synku, živ se raději hubou…
Jeho otec byl operním barytonistou v brněnské Janáčkově opeře a synkovi už v mládí poradil, ať se živí raději mluveným slovem (tatínek prý ale použil výraz „hubou“), protože na pořádnou práci nikdy nebude. Eduard Hrubeš sice chvíli zvažoval studium operní režie, ale nakonec ho zlákala televize.
V Brně, kde žil, nebyl problém sledovat rakouské programy. Hrubeš měl výhodu, že němčinu ovládal perfektně, protože rok po válce strávil nějaký čas ve Švýcarsku, kam jako podvyživené dítko vycestoval s Mezinárodním červeným křížem. „Fascinovala mě práce moderátorů a konferenciérů,“ uvedl při jedné příležitosti.
Poprvé, a rovnou v němčině
Na dotaz, kdy si stoupl poprvé před mikrofon, odpověděl v chatu s diváky České televize: „To je otázka! Paradoxně to bylo dokonce v cizím jazyku. V roce 1965, jako studentský tým, točili jsme v hanzovním městě Brémy dvacetiminutový dokument o tomto hanzovním městě. Jako kameraman jsem ale byl taky jediný, kdo tu němčinu ovládal, takže jsem změřil expozici, nastavil clonu, pak předal kameru kolegovi a stoupl si s mikrofonem před objektiv. Měli jsme kliku, film se líbil a vyhráli jsme pro FAMU sedm a půl tisíce západních marek – a to byly nějaký prachy. Pak už to šlo samo-pohodlně ponejvíce v češtině.“
Měl práce až nad hlavu
Přání stát se součástí TV vysílání se Eduardu Hrubešovi splnilo v roce 1967, kdy nastoupil do Armádní redakce Čs. televize. S kolegyní Saskií Burešovou (75) uváděl populární pořad pro vojáky nazvaný Poštovní schránka. O rok později se stal i jedním moderátorů legendárního pořadu Kinoautomat, který uvádělo pražské kino Světozor.
Muže nadaného mnoha talenty – od hudebního, přes jazykový až po moderátorský – odvál z očí veřejnosti vítr normalizace. Na začátku 70. let odešel Hrubeš z Čs. televize a věnoval se konferování pořadů orchestrů Václava Hybše a Ladislava Štaidla. Uváděl také Saloony Greenhornů či koncerty skupiny Kamarádi táborových ohňů.
Tak trochu jiná dechovka
V roce 1980 se stal uměleckým vedoucím dechovky Velkopopovická Kozlovka, ve které hrál také na trumpetu a na banjo. Žánr interpretoval s nadsázkou a parodií, ovšem v takové míře, aby neurazil milovníky tradice. Inspirací mu byly mimo jiné jevištní gagy orchestru Spika Jonese. Na koncertech tak zaznívaly například humorné disputace v duchu Járy Cimrmana o fiktivní postavě „vynálezce dechovky“ Václava Widleho z Velkých Popovic.
S Horníčkem i s Rottrovou
Do televize se Hrubeš vrátil v roce 1985. Nejdříve moderoval Kavárničku dříve narozených a od roku 1990 účinkoval v pořadu Miroslava Horníčka (†84) Hovory H ještě po dvaceti letech. Pro Marii Rottrovou (79) psal scénáře k jejímu Dostaveníčku pod věží.
Skutečný comeback slavil od roku 1995 s pořadem Tak neváhej a toč!, který se těšil velké divácké přízni. Rozhlasoví posluchači se s ním mohli setkávat v programech U muziky a Hobby magazín.
Smrt milované ženy
Hrubeš prožil 47 let po boku milované manželky Blanky, se kterou měl dceru Blanku. V březnu 2014 ovdověl a s jejím odchodem se vyrovnával s velkou bolestí: „…mám-li být upřímný, poslední dva roky, kdy Blanka dožívala po mozkové příhodě – to bylo to nejhorší období v mém životě,“ zmínil v chatu s diváky ČT. Oblíbený muž mnoha profesí se za svou paní odebral na věčnost letos v srpnu.
