Článek
Zažila obrovskou popularitu i léta podstatně hubenější, kdy nemohla vykonávat vysněnou profesi. Nejpopulárnější zpěvačka jazzové a swingové éry u nás prožila po roce 1948 stejně jako všechny ostatní velké hvězdy symbolizující buržoazní éru tvrdý pád až na společenské dno. Inka Zemánková (†84) byla soudruhům svým životním přístupem i hudbou, kterou zpívala, dlouho trnem v oku. Svůj vynucený tvůrčí distanc však brala jako pravá dáma. S humorem a více než sportovně.
Dívka k rytmu zrozená
Dívenka s netradičním křestním jménem Inez se za zvuků hudby natřásala prý už jako batole v kočárku. Vydrželo jí to celé dětství, kdy se z vůle vlastní maminky, která ji po smrti tatínka vychovávala pevnou rukou, věnovala nejdříve hře na klavír a posléze baletu. V Bratislavě, kde prožívala část dětství, přičichla Inka ke kumštu v divadle a taky se celoživotně zamilovala do černošské muziky. Vysněné studium na konzervatoři jí ve čtrnácti letech zhatila smrt milované maminky. Opuštěné dívky se ujala teta Marie Zemánková z Prahy. Aniž by to v tu chvíli Inka sama tušila, byl to další krok k hvězdné kariéře zpěvačky.
Jazzová zpěvačka
Poprvé na sebe Inka upoutala pozornost v kavárně Metro na Národní třídě, kde svým tehdy ještě improvizovaným zpěvem okouzlila hned několik pražských kapelníků. Netrvalo to dlouho a blondýnka, která si z vděčnosti vzala umělecké příjmení po své tetě, byla hvězdou orchestrů Karla Slavíka a Karla Vlacha. Přirozeně se ozval i rozhlas a začalo nahrávání gramofonových desek. Při poslechu rozhlasu se do hlasu Inky Zemánkové v devětatřicátém roce současně zamilovali R. A. Dvorský a také režisér Martin Frič. Rozhodli se, že ve stylu amerických bijáků natočí velký hudební velkofilm s Inkou v hlavní roli. Scénář k filmu Bloudění v rytmu podle názvu jednoho ze zpěvaččiných hitů napsal Václav Wasserman. Němci realizaci filmu nakonec zakázali, Martin Frič se svého snu dostat Inku na plátna ale nevzdal.
Slunečnice
V jednačtyřicátém roce se Inka objevila v oblíbené Fričově komedii Hotel Modrá hvězda vedle největších hvězd oněch dnů - Oldřicha Nového, Nataši Gollové a Adiny Mandlové. Z písničky Slunečnice, kterou ve filmu s pánským pěveckým uskupením Lišáci Inka zapěla, se stal jeden z největších válečných hitů. K dalším oblíbeným písničkám Inky Zemánkové z té doby patří Cvrček muzikant, Má láska je jazz, Ráda zpívám hot či Bé-bé. V té době své hity Inka zpívala nejen s různými orchestry v kavárně Vltava, ale také s R. A. Dvorským v Lucerna baru a na Barrandovských terasách. To byly za války postupem času jediné dva podniky, kde se smělo tančit. S koncem války skončila nejen éra velkých jazzových orchestrů, ale také sláva Inky Zemánkové.
Smutná padesátá
Pro životní optimistku nastaly po únoru 1948 těžké časy. Všechno, co jen trochu zavánělo západem, bylo pro socialistický režim nepřípustné. Inka Zemánková dostala zákaz, společně se svým prvním manželem odešla z Prahy a jeden čas se dokonce živila jako traktoristka. „Když jsem se vracela z pole kolem kostela a byla májová mše, zaparkovala jsem traktor a šla si sólově zazpívat na kůr, abych nevyšla ze cviku,“ vzpomínala Zemánková později v knize Jó, to tenkrát… Václava Vašáka. V té době si Inka mohla jako manuálně pracující žena občas zazpívat o sobotách se závodním orchestrem nebo v nějakém tom nočním podniku. Štěstí se na ni znovu usmálo v letech šedesátých, kdy se stala stejně jako třeba Judita Čeřovská exportní zpěvačkou a dostávala pravidelná angažmá ve Švýcarsku, Německu, Polsku a Francii. Občas se sice znovu mihla v televizi, někdejší sláva už se ale nikdy nevrátila.
Nikdy nevysvětlená záhada
Po sametové revoluci se Ince splnily ještě dva sny. Natočila svůj televizní medailon a vyšla jí první dlouhohrající deska s legendárními písničkami včetně největších hitů. První česká jazzová zpěvačka Inka Zemánková zemřela krátce po svém druhém manželovi 23. května 2000 ve věku 84 let. Teprve po její smrti se z pozůstalosti zjistilo, že se její dva osobní dokumenty (rodný list a občanský průkaz) rozcházejí v datu jejího narození. Inka, která s nadsázkou léta prohlašovala, že věk není její problém a byla až do konce svého života nabitá optimismem a vitalitou, se většinu svého života dělala o celých deset let mladší a všichni jí to baštili. Tajemství, zda byl ročník narození v občance zfalšován záměrně či nedopatřením, si vzala zpěvačka do hrobu.
