Článek
Pohledná zpěvačka měla talentu na rozdávání, přesto její jméno upadlo v zapomnění. Umělecké geny podědila Milena Zahrynowská (10. 11. 1941 – 5. 12. 1986) po svých předcích. Její prarodiče vydávali hudebniny a rodina kromě toho vlastnila až do roku 1949 obchod s klavíry a pianiny.
Matka byla výborná houslistka, která zpívala ve sboru Národního divadla, ale po porodu se kariéry vzdala a veškerý čas věnovala dceři. Protože malá Milena měla hudební i pohybové nadání, chodila od útlého dětství na klavír a do baletu a později vystudovala Státní konzervatoř.
Její mimořádný talent nezůstal bez povšimnutí. Ještě během studií se Zahrynowská stala elévkou, tanečnicí, herečkou a zpěvačkou Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého a Hudebního divadla v Nuslích (dnes Divadlo Na Fidlovačce). Později se stala i jednou z velkých hvězd Hudebního divadla v Karlíně a hostovala i na dalších scénách.
Jedna ze semaforských „girls“
Jednou z nich byl legendární Semafor, kde se stala jednou z nepřehlédnutelných „girls“ v představení Jonáš a tingltangl. Velký úspěch slavila také v hlavní roli ve hře hry Sekta, na níž se podílela nejen jako herečka, ale i jako choreografka. Diváci se s ní mohli setkat rovněž v inscenaci Šest žen, ve které ztvárnila jednu z manželek Jindřicha VIII.
Všimli si jí i filmaři
Svou přirozenost a atraktivní tvář s výraznýma očima uplatnila Zahrynowská nejen na divadelních prknech, ale rovněž ve filmu – většinou v menších rolích, spojených s nějakým tanečním číslem. Objevila se například ve slavné parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964); tančila také ve filmovém muzikálu Kdyby tisíc klarinetů (1964) nebo v povídce Jak se koupe žena v triptychu Zločin v dívčí škole (1965).
Její zřejmě nejznámější filmovou postavou je ale svůdná Sofie – manželka italského vyslance Pistoria (Lubomír Kostelka †91), která se v historické komedii Slasti otce vlasti (1969) stane milenkou krále Jana Lucemburského (Miloš Kopecký †73). Původně s ní počítalo i do titulní úlohy v připravovaném snímku o legendární špiónce Matě Hari, ale z jeho realizace nakonec sešlo.
Milena Zahrynowská si zahrála i v několika televizních inscenacích. Pamětníci si ji možná vybaví jako Esther z romantické komedie Poslední růže od Casanovy (1966). Nejslavnějšího dobyvatele ženských srdcí Giacomo Casanovu v ní ztvárnil neopakovatelným způsobem Felix le Breux (†55). Bohužel řadu filmů, které Zahrynowská v 60. letech natočila, ať už to byl Křik (1963), již zmíněný Zločin v dívčí škole, Případ pro začínajícího kata nebo Flirt se slečnou Stříbrnou (oba 1969) postihl za normalizace zákaz. Nejen to bylo důvodem, proč postupně sešla z očí i z mysli.
Nežádoucí?
Osud jí totiž házel klacky pod nohy i v milovaném divadle. Po smrti manžela, muzikologa a vysokoškolského pedagoga Antonína Sychry (†51), který zemřel v roce 1969, se chtěla ponořit naplno do práce. Moc šancí ale neměla. V 70. letech ji odmítli přijmout do nově ustaveného Svazu dramatických umělců a pracovních nabídek bylo najednou poskrovnu. Kromě toho šlo většinou jen o malé role.
Zahrynowské tak vzali divadlo i práci, které byla oddaná celou duší. Kdo ví, možná i to bylo důvodem, proč nás krásná a mimořádně talentovaná umělkyně předčasně opustila v pouhých 45 letech. Jinak by nám bezesporu rozdávala radost i dnes.
