Článek
Je plný elánu, vypadá líp jak někteří čtyřicátníci, ale přesto se už dostal do věku, kdy člověk takzvaně neví dne ani hodiny. Herec Jiří Krampol (86) nám řekl, že je dopředu smířený se vším. Jednoho se však až panicky bojí!
„Můžu tu být půl minuty, půl roku, nebo tu strašit jako strejda do 97 let. Bojím se jediné věci: abych někomu nebyl na obtíž. Z toho mám panickou hrůzu. Jinak pokud je člověk ve stáří relativně zdravý, a věk si nepřipouští, je to v klidu. Dvacet let naopak není žádná zásluha,“ myslí si Krampol.
Povídali jsme si na křtu knihy Tomáše Řepky (50) děkuju, o dvě hodiny dřív ale Jiří křtil vlastní knížku s názvem Kluk ze Žižkova.
„Napsal to Jiří Polák. Díky němu jsem se seznámil s hodně příbuznými z Moravy, hlavně se sestřenicemi a bratranci. Babička nás vnuků kluků měla dvaatřicet, v 91 letech si pochopitelně nemohla všechny pamatovat jménem, tak všem říkala Bertíku. Potkal jsem se tedy po letech s některými dalšími Bertíky,“ vzpomíná Krampol.
Knížku Děkuju křtil Tomášovi Řepkovi proto, že si ho jako člověka váží. „Seznámili jsme se před sedmi lety přes Pavla Páska. Je to bezvadný kluk, fotbalista a sympatický člověk. Takzvaně mi padl do oka,“ svěřil se nám herec, který má, co se potíží s něžným pohlavím, možná dost podobné zkušenost.
„Oba jsme se ženskými měli problémy. Já je tedy měl opravdu velké. Pořád jsem to zkoušel, a nakonec to vždy bylo stejné. Tím ale žádnou ženu nepomlouvám, jsou prostě takové, jaké jsou,“ krčí rameny trochu rezignovaně Jiří Krampol, který má s problematickými ženami opravdu velké zkušenosti.