Článek
S konzumací špenátu je to všelijaké. Pepku námořníkovi po něm rostly svaly, jiní po jeho pozření nechtěně omládli o desítky let - alespoň v komedii Což takhle dát si špenát. Příběh plný krkolomných absurdních zápletek, záměn a zmatků natočil v roce 1977 režisér Václav Vorlíček ve spolupráci se scenáristou Milošem Macourkem.
Tento tandem měl až do počátku 70. let poměrně volnou ruku, a tak v jeho tvůrčí dílně vznikly například bláznivé komedie Kdo chce zabít Jessii? (1966) nebo Pane, vy jste vdova! (1970), kde mohli uzdu fantazii popustit naplno.
Pak ale začala přicházet poptávka po „tématech ze socialistické současnosti“, a tak v roce 1974 natočili film Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, který svérázně reflektoval bytovou politiku. V komedii Což takhle dát si špenát si zase s humorem sobě vlastním vzali na paškál rozkrádání socialistického majetku.
Zázračné omlazení ano, ale…
Jejich ztřeštěná komedie je prošpikována vtipnými scénami a na svou dobu i perfektními triky. Navíc do ní byla obsazena plejáda českých hereckých es: Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Iva Janžurová, Stella Zázvorková, Josef Somr, Petr Kostka, František Filipovský a řada dalších. Provází ji také nesmrtelný Schelingerův šlágr.
Hlavními hrdiny jsou meloucháři Jarda Zemánek (Vladimír Menšík) a Franta Liška (Jiří Sovák), kteří se kvůli kšeftíkům neštítí téměř ničeho. Sotva se tito výtečníci dostanou z vězení, hned jedou v další levárně. Najme si je totiž majitel kosmetického salónu Netušil (Juraj Herz), spolčený s docentem Mlejnkem (Čestmír Řanda) z výzkumného ústavu, kde právě vynalezli přístroj k regeneraci starých dojnic.
Netušil chce získat přesnou kopii přístroje, která má bohatým paničkám vracet ztracené mládí – samozřejmě za valuty. Má to ale háček. Kdo chce léčebnou kúru podstoupit, nesmí v kritické době jíst špenát, jinak se účinky přístroje znásobí…
Iva Janžurová nezklamala
Velkou hvězdou filmu je také Iva Janžurová, která se v něm doslova vyřádila. Hrála dvojroli Liškovy manželky Libuše a dvouleté holčičky Marcelky. Oblíbená herečka přiznala, že při ztvárňování Marcelky čerpala inspiraci z batolecích let svých dcer. Zejména když mohla lézt v hotelové restauraci po stolech a patlat si po obličeji sladkosti.
Dostala tehdy volnou ruku a mohla improvizovat. A to se režisér bál, zda diváky nepohorší, že dospělá Janžurová v dámském kombiné hraje rozdováděné dítě. Jeho obavy byly naštěstí zbytečné.
Profík Sovák si užil své
Jiří Sovák byl mistr trefných a ostrých poznámek, a tak dokonale popsal chuť špenátu, který musel konzumovat. Scéna, kdy se na něj hladově vrhá v restauraci, aby se ze starce proměnil opět v muže středních let, se totiž nestihla natočit napoprvé a dotáčela se druhý den. Jenže vepřové se špenátem bylo přes noc špatně uskladněné a zelenina zkysla.
Když pak Sovák dostal do ruky talíř se zkaženým jídlem, hned věděl, že je zle. Ale jako profík nechtěl zkazit záběr. Jen si zakryl rukou pusu, aby nebylo vidět, co říká, protože se jelo na postsynchrony, a situaci okomentoval slovy: „Ten špenát snad někdo skladoval v p****i!“
Film se rodil v bolestech
Chvíli to přitom vypadalo, že film se ani nenatočí. Důvodem byly rostoucí finance. Řadu scén, třeba šlehačkovou bitvu, nebylo možné točit v reálných lokacích, a tak bylo nutné stavět kulisy. Rozpočet se kvůli tomu vyšplhal nakonec na bezmála 5 milionů korun, což bylo na tehdejší poměry opravdu hodně peněz.
Film nakonec naštěstí vznikl a v kinech ho pak vidělo 1,5 miliónu lidí. Vy se na něj můžete podívat 27. dubna na Televizi Seznam.