Článek
Talentovaný mladý kuchař Jan Vorel se do povědomí diváků zapsal díky show MasterChef Česko, kde ve finále skončil na druhém místě. Porotu ohromil nejen svými kuchařskými dovednostmi, ale především tím, jak skvěle mu to jde v kuchyni, navzdory vrozené vadě rukou.
Sympatický Honza bere svůj handicap odjakživa pozitivně, a jak nám svěřil v rozhovoru, vděčí za to svým rodičům a výchově.
„Nikdy se mi nic nesnažili usnadňovat, řekli mi, ať si najdu svou cestu a svůj způsob, jak ty věci budu dělat, ať už to bylo řízení auta, nebo jízda na kole, nebo vázání malého háčku na rybách. Mohlo by se zdát, že mi nechtěli pomoct, ale naopak by mi tím spíš uškodili, kdyby mi to usnadňovali,“ svěřil Super.cz talentovaný kuchař, který se podělí o jeden z rodinných receptů v pořadu Do posledního sousta na Nova Plus.
Dnes nemá problém s žádnou manuální činností, až na jednu výjimku. „Nemůžu řídit motorku, ale to je asi jedna z mála věcí, co mi nejde, nikdy jsem si nestěžoval, že mám šest prstů a není to fér. Vždycky jsem se to snažil využít ve svůj prospěch,“ říká optimista z MasterChefa. A podělil se i o jednu úsměvnou historku z dětství.
„Třeba na základce, když jsme měli vystřihovat, tak jsem řekl, že mi to nejde, a paní učitelka to vystřihla za mě. Já jsem pro to neudělal vůbec nic, a ještě mě pochválila,“ rozesmál se při vzpomínce.
Svým působením v pořadu MasterChef namotivoval mnoho lidí a začali se mu ozývat rodiče handicapovaných dětí s prosbou o radu, jak ke svým ratolestem správně přistupovat. Ostatní děti umí být leckdy zlé a šikana, bohužel, není v dnešní době nic neobvyklého. Naštěstí Honza takovou zkušenost nemá.
„Díky bohu jsem se nesetkal se šikanou. Když už se mi trochu někdy někdo posmíval, tak jsem byl hroznej flegmatik a bylo mi to vždycky jedno, bral jsem to tak, jak to je,“ říká.
Po skončení kulinářské show začal pracovat v restauraci jednoho z porotců, Přemka Forejta, v Olomouci. Nyní žije v Brně, kam se vrátil do školy a kde by měl příští rok na jaře státnicovat. „Nyní dělám v jedné lepší brněnské restauraci. Práce pod tlakem mě baví, nemohl bych bez toho být, jen mám trošku problém uznávat autority. Bylo by moc hezké, kdybych si mohl jednou otevřít něco vlastního,“ dodává na závěr usměvavý Jan Vorel.
