Článek
Na čtvrtečním smutečním rozloučení s Petrem Hapkou (†70) v kostele na Vyšehradě vystoupil jako hlavní řečník jeho nejbližší kamarád Michal Horáček. Textař, který se zesnulým skladatelem vytvořil desítky nesmrtelných písní, dojal po strop zaplněný chrám. O Hapkovi mluvil s takovou láskou, že slzy tekly i tvrdým chlapům. Přečtěte si, co všechno řekl!
„Milý Petře, tak to vidíš. Přišli tvoji blízcí, tvoje děti, tvoje blízké, přišli tvoji kamarádi z různých sfér života. Musím říct, že tolik silných motorek a pořádných chlapů na jednom místě už jsem dlouho neviděl. Přišli tvoji kolegové, zpěváci, skladatelé, muzikanti, režiséři, herci. Přišli přátelé, které jsi dobře znal, kteří tě měli rádi. A přišli přátelé, které jsi třeba ani dobře neznal. Ne že přišli sem, ale na různých místech Čech, Moravy a Slovenska na tebe myslí a zapalují svíčky.
Když jsme se dozvěděli, že odcházíš, tak se sevřelo steskem mnoho srdcí. Je v povaze lidských srdcí, že se nejen svírají, ale také se rozevírají, aby život a účast na zázraku stvoření mohl pokračovat. Srdce se zase rozevřela. Chtěli ti něco sdělit. Ty jsi to určitě všechno četl. Těch vzkazů byla opravdu velká spousta. Dozvěděl jsem se, co jsi ty, tvoje práce a hudba, znamenal pro jednotlivé lidské osudy. Dozvěděl jsem se, kolik lidí, když opouštěli vlast a nebylo to legální a snadné, si s sebou vzalo vinylovou desku, která je spojovala s vlastí. Dozvěděl jsem se, kolik lidí se seznámilo, zatímco hrála tvoje hudba, kolik jich v sobě našlo zalíbení. A přečetl jsem si, že tehdy mnozí z nich také byli počati, takže ty jsi vlastně provázel mnoho lidí pozemskou existencí.
Jak zpívala Hana Hegerová v tvé milované písni Denim blue, dost často jsi byl grázl, jen nikdy škarohlíd, měl jsi toho dost. Ty jsi toho měl dost. Ale nejenže jsi toho měl dost, ty jsi toho strašně moc dal. Ze všech těch vzkazů se dozvídám o obdivu, lásce a vděku k tobě. Uměl ses dotknout těch nejtajnějších úzkostí v nás, těch nejtajnějších tužeb. Ty jsi ten zázrak stvoření pomohl lépe vnímat a líp prožívat. Rozšířil a prohloubil jsi naše vnímání. Udělal jsi něco úchvatného!
Cesty boží jsou nevyzpytatelné. Je možné, že jsi byl právě pověřen jinými úkoly. Že odcházíš teď pokračovat dál. Je to prostředí, kam jednoho dne každý z nás dorazí. Možná už tam bude připravena tvoje další hudba. Budou to hrát a zpívat andělé. Často se obáváme odchodu, ale za sebe řeknu: Když vím, že tam budeš ty, tak se na to těším. Petře, na shledanou!“
