Článek
Na svět přišel 9. srpna 1943 v Prostějově. Pár dní před osmdesátými narozeninami, kdy si s ním Super.cz povídal, měl ženu Hanku v nemocnici. Spolu jsou od roku 1975, po pěti letech se vzali. Jde o třetí manželku. I o své první choti Heleně Drahotové mluví hezky.
„Helenka byla krásná holka, kadeřnice. Seznámili jsme se, když jsem vojančil v AUSu, tak naproti bylo kadeřnictví. Máme spolu syna Ladislava, kterému bude 55.“ Pak Ladislav v Hudebním divadle Karlín, kde měl angažmá, potkal herečku Janou Drbohlavovou (†78). „Hostovala v Karlíně, já za ní chodil na zkoušky. Potom už jen za ní a bylo to,“ směje se.
Herečka, známá televizním divákům jako učitelka Pešková z Dívky na koštěti nebo paní Hermanová ze seriálu Arabela, nadabovala Nšo-Či ve filmu Vinnetou nebo prof. McGonnagall ve filmech o Harrym Potterovi. Jejich syn Jan (51) je historik, profesor Karlovy univerzity a vědecký pracovník.
„To má po mně, dějiny mě vždycky bavily! Jako malému jsem mu vyprávěl o našich i světových dějinách. Dnes už bych si na to netroufal,“ tvrdí. Starší Láďa nemá děti, ani není ženatý. Honza má Elišku a Aničku. „Strašně milý holčičky,“ říká o nich dědeček.
S třetí manželkou Hanou (80) potomka neměli. „Je maminkou Davida (56) a spolu jsme byli od jeho čtyř let, takže jsem ho bral za svého. Pracuje jako scenárista a dramaturg a je tatínkem Toničky. Po třech klucích mám tři holky,“ komentuje Ladislav rodinné poměry.
„V roce 1974 byl v Československé televizi maskér Ivan Pošta, který mě zavolal, když jsem něco točil, abych přišel mezi kamarády. A tam jsem potkal Hanku, televizní kostymérku, což bylo fatální.“ V té době ještě žil s Janou Drbohlavovou, zatímco Hana Nováková byla rozvedená.
Z jeho vyprávění je zřejmé, že pokaždé šlo o lásku na první pohled. „Těžký vzplanutí, jak s Helenkou, tak s Janou i s Hankou. A já tomu vždycky podlehl,“ přitaká.
Přiznává, že nejhorší pro něho pokaždé byl Štědrý den. Ladislav bydlel s maminkou Helenou na Červeném vrchu, Jana žila s Honzíkem u babičky na Národní třídě a herec v ulici Na lepším na Pankráci.
„Takže jsem nejdřív jel za Láďou, kde jsem do sebe dostal jednu rybu a bramborový salát. Pak na Národní třídu, tam byla další ryba. Nakonec jsem jel domů, to už mi ryba lezla ušima,“ vzpomíná, jak se musel vypořádat se štědrovečerním kaprem. Ryby totiž nesnáší.
A co jubileum, těší se na oslavu? „Když mi bylo šedesát, tak mi Alfred Strejček (81), můj spolužák z JAMU, napsal: Láďo, nic si z toho nedělej. Ten věk je výbornej, akorát ta číslovka stojí za ho*no. A to je tak nějak i teď,“ mávne rukou při zmínce kulatých narozenin.
Herectví měli v krvi oba jeho rodiče, kteří ochotničili. „Táta byl pilot a sokol a všichni sokolové hráli divadlo,“ vypráví. Otec sokol, pilot, prý velký fešák a maminka krásná žena. „Oba moc hezcí. Tatínek zemřel, bohužel, mladý, ve třiapadesáti a maminka v 67 letech. Mám starší sestru, které je 87, ta žije v Přerově.“
Tatínek jako vojenský pilot brával Láďu do letadla už ve třech, čtyřech letech. „Jezdili jsme v Prostějově na letiště krásnou tatínkovou aerovkou, třicítkou kabrioletem. Táta už pak nemohl létat z důvodů změny politických poměrů, tak ji prodal, aby pro nás získal peníze. Za 14 dní přišla měnová reforma a měli jsme prd,“ vzpomíná s ironickým úsměvem.
Pan Ladislav Županič učil v Prostějově na škole leteckého dorostu. „Učil létat spoustu es, která pak bojovala v Anglii, včetně Josefa Františka. Ten působil u 303. polské stíhací perutě a stal se nejlepším nebritským pilotem RAF v bitvě o Británii.“ Neohrožený československý stíhací pilot zahynul 8. října 1940 ve věku pouhých 26 let.
Ladislav Županič má létání zažrané pod kůží. Občas se ještě prolétne s kamarádem, pilotem Milošem Kvapilem, co byl kapitánem letadla Iljušin IL-62. „Obrovský dopravní letoun, Miloš k nám kdysi vezl dokonce papeže. Tak dvakrát, třikrát za rok jdeme nahoru a tam mi to dá. Je to pěkný, krásný, létání miluju! Nepřistávám, to je nejhorší, nejtěžší,“ přiznává se ke své celoživotní lásce.
Další celoživotní inspirací jsou pro něho ženy. Byl považován za obdivovatele ženské krásy. „Vždyť si to, vy ženy, zasloužíte. Nesnáším hulváty a křupany. Jednak jsem byl k džentlmenství vychovaný tatínkem a maminkou, a pak není nic hezčího než žena. Opravdu. Někdy nám sice leze na nervy, ale to my vám taky,“ vyznává se.
