Článek
V říjnu oslavil sedmdesáté narozeniny, ale rozhodně to není žádný vetchý stařík. Herec a malíř Jan Kanyza zraje stejně jako třeba jeho vrstevník Jiří Bartoška. Rčení, že muži zrají a ženy stárnou, se ale brání. "To je k ženám velmi nespravedlivé. Stárnou i muži. A i zralé ženy mají svůj půvab," domnívá se.
Jana Kanyzu jsme mohli nějaký čas vídat na televizních obrazovkách v seriálu Ordinace v růžové zahradě. O tom, zda dává přednost víc herectví, anebo své druhé profesi malíře, ovšem mluví vyhýbavě. "Neumím na to odpovědět. To neustálé střídání už trvá skoro padesát let. Mé jméno je společným jmenovatelem těchto dvou profesí," řekl nám.
Protože jsme se potkali na křtu knihy Richarda Bergmana Nový návrat malého prince, kterou Jan Kanyza křtil, zajímal nás i jeho názor na ni a také na ilustrace, když už je branže. "Odpovídají obsahu knihy a jsou velmi radostné," mínil. Jeho obrazy jsou ale o poznání temnější. "To jste viděli moji starší práci. Člověk se mění, vyvíjí, někam dospívá," ubezpečil nás, že nyní jsou i jeho obrazy pozitivněji laděné.
Stárnutí si nepřipouští. "Je to v hlavě, i když tělo a metabolismus někdy vzdorují," smál se. Momentálně se ale cítí dobře, už dávno odložil hůl, kterou musel nosit kvůli komplikované zlomenině nohy dost dlouho. "Junák nejsem, ale nohy si zatím znovu nelámu," uzavřel.
