Článek
Jednoho z našich nejoblíbenějších herců, který v těchto dnech slaví osmdesátiny, známe především jako výborného komika. Zajímavé ale je, že Josef Dvořák (*25. 4. 1942) se ke kumštu dostal vlastně náhodou: „Šéf Kladivadla mě viděl hrát na kytaru a dělat scénky. Ptal se mě na největší zážitek v životě a já říkal: když se v neděli smaží řízky. Já mu zahrál ten řízek, plotnu i polínka a on mi řekl, že to, co jsem předvedl, byla etuda. A stal jsem se hercem,“ popsal své herecké začátky Josef Dvořák v jednom rozhlasovém pořadu.
Béda Hudeček i v reálu
I když kvůli rodičům šel nejprve na gymnázium, po čase přešel na automechanika. Své rozhodnutí doma zdůvodnil slovy, že řemeslo má přece zlaté dno. O tom, že se dá studovat herectví, neměl Dvořák tehdy ani ponětí. Cesta k ke kumštu vedla v jeho případě přes zpěv a hereckou školu života.
„Tatínek mi pořídil kytaru a na píseň Diana jsem lákal holky,“ zmínil oblíbený komik s tím, že sice žádnou slečnu neulovil, zato si ho však všiml již zmíněný divadelní režisér. Auta ale Dvořáka baví dodnes a to, že to s nimi opravdu umí, předvedl mj. ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), kde hrál automechanika Bédu Hudečka.
V divadle jako ryba ve vodě
V 70. letech nastoupil Dvořák do angažmá věhlasného divadla Semafor, v roce 1990 pak založil Divadelní společnost Josefa Dvořáka, kde se jeho legendární hry S Pydlou v zádech nebo Čochtan vypravuje těší stále obrovskému úspěchu. Kontakt s diváky potřebuje herec jako sůl: „Jsem jako závodní kůň, jako když nasaješ nebo si šňupneš,“ upřesnil, jaké pocity zažívá při setkání s publikem.
Brouk, kuchař i vodník
Dvořáka si záhy po jeho příchodu do Prahy všimli také filmaři a televize. Zpočátku byl sice obsazován do menších rolí, například v seriálu Byli jednou dva písaři (1971) nebo ve filmu Jakou barvu má láska (1973), ale velice brzy začaly přicházet větší příležitosti. On sám dodnes rád vzpomíná na film Traja chrobáci (1976), kde hráli s Otou Jirákem (73) a Bolkem Polívkou (72).
„Byla tam snad největší dekorace, která byla postavená od války. Kukačka byla v pěti metrech a velká jako kůň. A když se jako tři brouci točíme na obří gramofonové desce, tak ji dole poháněla četa vojáků,“ vyprávěl Dvořák v rozhlase.
V seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka (1984) dostal hlavní roli. Na nabídku kývl rád, protože scenárista Jaroslav Dietl (†56) a spoluscenárista a režisér František Filip (†90) pro něj byli zárukou kvality. Až pak zjistil, že bude pořád vařit. „Chtě nechtě jsem u kuchařů stoupnul v ceně, ač já vařit neumím. A katastrof v kuchyni bylo spoustu!“ smál se svým dovednostem u sporáku. Ze seriálové tvorby ho také hodně oslovil Cirkus Humberto (1988).
Filmových i televizních rolí ztvárnil Dvořák během kariéry velké množství. Je ale třeba také zmínit pohádkové postavičky Maxipsa Fíka, Boba a Bobka nebo Včelí medvídky, kterým propůjčil svůj hlas. Patnáct let bavil děti i v zábavním pořadu Malý televizní kabaret, kde účinkoval po boku Jitky Molavcové (72), Štěpánky Haničincové (†68) a Pavla Zedníčka (72). Dvořák má možná i svůj osobní rekord. Nikdo z českých herců totiž nehrál v pohádkách postavu vodníka tak často jako on.
V kruhu rodinném
Zajímavé také je, že se ženil celkem čtyřikrát, manželky měl ale pouze tři. S první manželkou Arnoštkou prožil dva roky, druhou Zuzanu si vzal pro změnu zase dvakrát. Teď žije už přes třicet let po boku třetí ženy Jáji.
„Oba jsme narození ve znamení Býka, Jája je přesně o rok a den mladší, máme stejný monogram J. D. a na pravé ruce jizvu,“ prozradil v jednom rozhovoru. Možná i proto jim to tak klape. Herec má tři vlastní dcery Moniku, Terezu a Zuzanu, čtvrtou Markétu vyženil s Jájou. Dnes je také šťastným dědečkem i pradědečkem. I díky tomu si při oslavě narozenin bude možná připadat jako v dobách, kdy v Semaforu vystupoval v inscenaci Má hlava je včelín…
