Článek
Mladší sestra Moniky Bagárové (30) Natálie promluvila o velmi temném obdobím, kterým si před necelým rokem prošla. Talentovanou zpěvačku a tanečnici postihly těžké psychické problémy, kvůli kterým nemohla několik měsíců normálně fungovat.
„Bylo to nejhorší období mého života. Ze začátku jsem nevěděla, co mi je. Měla jsem extrémní depresi, nemohla jsem vstát, nemohla jsem se umýt, museli mě umývat, zhubla jsem 10 až 15 kilo a do toho jsem musela fungovat. Brečela jsem, nechtěla jsem žít, ztrácela jsem sama sebe. Snažila jsem se s tím bojovat, bylo to náročné, ale nějakým způsobem jsem to zvládla,“ svěřila se Natálie na sociálních sítích.
S psychickými problémy se začala potýkat v době, kdy chtěla být nejlepší verzí sebe sama nejen pro sebe, ale také pro své okolí.
„Tak extrémně jsem nad tím přemýšlela, že mě jeden den napadla myšlenka, co kdybych někomu ublížila. V ten moment mi vznikla tak velká úzkost, že jsem dostala panickou ataku. Ta myšlenka se týká vašich nejbližších. Ze začátku šlo o Ruminku, absolutně jsem s ní nemohla trávit čas, protože mě napadaly nejhorší scénáře, které nedokážete zastavit. Pak to přešlo na všechno, tři měsíce jsem neřídila, protože jsem se bála, že někoho přejedu,“ svěřila se zcela otevřeně o diagnóze, která je známá pod zkratkou OCD. Obsedantně kompulzivní poruchu psychologové označují za nechtěné, vtíravé, opakující se a neodbytné myšlenky, které se znovu a znovu vnucují do mysli člověka.
Natálie prozradila, že dokonce pomýšlela nad sebevraždou. V tomto temném období také vytvořila novou skladbu Linka bezpečí, která má velmi silnou myšlenku a odkaz.
„Nevěděla jsem, co mi je. Nikdo mě nechápal. Vyhýbala jsem se lidem a všem rizikům. Došlo to do stavu, že byly myšlenky tak silný, že jsem nemyslela na nic jiného než na nejhorší scénáře. Měla jsem sebevražedný myšlenky, že skočím z okna a podobně. Tak jsem tomu věřila, že mi to dělalo zle a upadla jsem do deprese. Nespala jsem, neměla jsem energii, protože jsem s tím bojovala každý den. Jak jsem byla v depresi, ztrácíte pocity, nepoznáte radost, lásku, štěstí. Je vám to cizí. Nechápete smysl života, nevíte, pro co žijete, i když se vám v životě daří.
„Dostala jsem se do stavu derealizace a depersonalizace. To je tak hnusný stav, že se máte chuť ze dne na den zabít. Měla jsem to dva týdny, nevěděla jsem, co to je. Dostala jsem se do stavu, že jsem byla mimo realitu, měla jsem pocit, že lidé okolo mě nejsou reální. Nechápala jsem, že můj hlas je můj hlas nebo moje ruce moje ruce. Když na mě někdo mluvil, tak mi nedocházelo, co říkají,“ řekla sestra Natálie Bagárové s tím, že právě v tomto období přešla na antidepresiva, která si dřív nechtěla připustit. Její stav byl ale nakonec tak vážný, že svolila.
"Snažila jsem se to bez nich zvládnout, že to ustojím. Byla jsem proti, ale ono se to lehko říká, ale když vám nic jiného nezbývá, tak hledáte postupně věci, jak se z toho dostat. Byly momenty, kdy jsem stála u okna a řekla jsem si, že je konec. V ty momenty jsem zvedla telefon a zavolala rodičům, moje mamka si brávala i volno v práci. Jeden den jsem měla tak silnou úzkost, že jsem zavolala na krizovou linku a vydala jsem se na krizové centrum, kde jsem se poprvé dozvěděla svou diagnózu,“ sdělila zcela otevřeně.
Natálie přiznala, že je už z nejhoršího venku, přesto se občas s psychickými problémy dál potýká. „Dostal mě z toho čas, moje rodina a kamarádi. To bylo jediné, co jsem měla a samozřejmě víra v boha. Cítila jsem, že je někdo, kdo ví, co moje srdce prožívá, cítí vaši bolest. Víra je o tom, že máte naději. Tak moc jsem se modlila a plakala, abych zvládla každý jeden den a byla silná. Stále mám momenty, kdy je to jak na horské dráze, ale jsem tady a funguju,“ řekla během živého vysílání.
