Článek
Žádné šaty nevzbudily během 55. ročníku mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech tolik pozornosti jako ty, které oblékla na zahajovací ceremoniál Jitka Čvančarová (46).
Autorem modelu tvořeného z pětadvaceti metrů hedvábného dupionu přivezeného z Vídně byl slovenský návrhář Boris Hanečka, kterého jsme se ptali, jak model vznikal, jestli z jeho pohledu na filmovém svátku obstál, a nezapomněli jsme se ho zeptat na to, jak vnímá vtípky, které na adresu šatů kolovaly.
Borisi, jak došlo ke kontaktu mezi vámi a Jitkou?
Seznámil nás náš společný známý, kadeřník Michal Zapoměl, který je jejím dlouholetým přítelem a stará se jí o vlasy.
Kdo přišel s myšlenkou tvorby takových šatů?
Byl to vzájemný kreativní proces. Jitka vybrala jen barvu šatů, materiál jsme zvolili my a róba vznikla aranžováním v průběhu prvního fittingu.
Měla Jitka nějaké podmínky, jak by měl model vypadat?
Jedinou podmínkou byla barva, a aby se cítila komfortně.
Jak se vám pracovalo s tak specifickým materiálem?
Sedm hodin jsme aranžovali sukni. Nešlo ani tak o charakter materiálu, ale o množství. To byla skutečná výzva.
Říkám si, jestli bylo vaším záměrem vytvořit rokokovou róbu. Ve mně šaty odkaz na tuto dobu evokují.
O rokokovou róbu určitě nejde, protože to není historický kostým. Nebyl to ani záměr, uvědomili jsme si nějaké shody až později.
Dovolte mi otázku, jestli si Jitka šaty sama pořídila, nebo byly vytvářeny přímo pro ni jako koncového klienta...
Šaty byly vytvořeny přímo pro ni. Dokonce jsme měli vytvořenou také figurínu přímo pro ně. Byla to jedna z nejmilejších klientek, které jsem kdy měl.
Objevily se názory, že Jitka v šatech působila dost objemně. Udělal byste něco jinak?
Myslím, že vypadala báječně a půvabně. Měla krásně úzký pas. Pokud bychom měli šaty vytvořit znovu, udělal bych to stejně.
Jak jste reagoval na některé vtípky vůči šatům?
Vtípky o šatech mě bavily. Dokonce mám i svůj oblíbený. Co je však nepřípustné, jsou vtipy na postavu nebo zevnějšek kohokoli. Ty osobní útoky jsou kruté.
