Článek
Pan hostinský Šimon Tatrmuž (Saša Rašilov †63) truchlí a nechce nikoho vidět. Jeho záletná manželka Božena (Jiřina Šejbalová †75) mu totiž uprchla se světáckým hercem Mertensem (Jiří Plachý †53) a v hostinci U kamenného stolu nemá kdo obsluhovat.
O podnik se mu začnou starat synovci Tomáš (Svatopluk Beneš †89) a Spytihněv (Rudolf Hrušínský †73), kteří ale chtějí především upoutat pozornost dcer pana rady Dyndery (Stanislav Neumann †72), jenž do hostince přijel s rodinou na letní pobyt.
Jenže… Bratři spolu už léta nemluví, protože se jako děti pohádali o skleněnou kuličku. Zpočátku se nemohou dohodnout, kdo bude na place šéfovat. Nakonec se domluví, že se budou ve funkcích vedoucího a vrchního číšníka každý týden střídat. Jejich spolupráce funguje všelijak, a tak není divu, že hostinec neprosperuje a jde to s ním z kopce. Divák se ale baví ještě dnes, protože filmový přepis slavného humoristického románu Hostinec „U kamenného stolu“ (1948) Karla Poláčka nijak nezestárl. Kniha vyšla v roce 1941, kdy už Poláček pro svůj židovský původ nesměl publikovat, a autora tak svým jménem kryl malíř Vlastimil Rada.
Vávra režii odmítl
Režijní taktovky se ujal všestranný herec Národního divadla Josef Gruss (†63). Film měl původně točit Otakar Vávra (†100) – ten ale nechtěl mít problémy s „politicky problematickou“ látkou. Letně provzdušněný příběh dýchající prvorepublikovou pohodou se totiž tehdy soudruhům nehodil do krámu. Však se o něm také psalo jako o filmu „v zajetí měšťanské, ba přímo reakční zábavy“ a Gruss za něj byl stranicky pokárán. Diváci ale byli nadšeni a krátce po premiéře 23. září 1949 ho viděly čtyři miliony lidí.
Talentovaný „dobrák“
Hostinec „U kamenného stolu“ byl režijním debutem Josefa Grusse. K velké škodě naší kinematografie šlo bohužel o jeho jediný realizační počin. Tento mimořádně talentovaný umělec působil krátce v Osvobozeném divadle a v kabaretu Červené eso jako herec, tanečník, zpěvák i autor. Byl tak dobrý, že už jako 25letý dostal nabídku hrát v Národním divadle. Na jeho scéně vytvořil nemalý počet výrazných rolí; kromě toho šéfoval i zdejšímu proslulému recesistickému Klubu dobráků.
Co se Grussovy filmové kariéry týče, zřejmě nejznámější je jeho role nešikovného nápadníka v komedii Eva tropí hlouposti (1939). V dalších desítkách filmů ztvárnil často vedlejší úlohy floutků a podobných typů. Byl také autorem skvělých a nestárnoucích písničkových textů – za všechny připomeňme aspoň Chlupatý kaktus, Slunečnici nebo Jen pro ten dnešní den.
Perličky z natáčení
Svatopluk Beneš původně roli ve filmu odmítl, protože měl jet s Čedokem k Balatonu. Zájezd byl ale nakonec zrušen, a tak mohl natáčet.
Ve filmu si zahráli i psi Růženy Šlemrové (†75), která ztvárnila manželku rady Dyndery. Herečka měla chovnou stanici pražských krysaříků a její zásluhou se z nich stal dobový „módní doplněk“ dam z lepší společnosti. Šlemrová se proslavila rolemi mamin i pěkných semetrik.
Filmovalo se mj. v Lázních Libverda, Průhonicích, Roztokách u Prahy nebo v Rychnově nad Kněžnou. Filmový přepis Poláčkova románu je natolik zdařilý, že i když občas přišly na přetřes úvahy o jeho remaku, žádný režisér k tomu zatím nenašel dost odvahy.
