Článek
Narcismus nemusí být nutně vždy škodlivý. Tedy s ohledem na narcistního jedince mohou jisté formy prospívat v období dospívání a raného mládí. V dospělosti je ale už jakákoli forma narcismu překážkou a trpí narcistní jedinec i jeho okolí. Narcismus při dospívání ale může dětem pomáhat překonat složitý přechod k dospělosti.
„Většina lidí smýšlí o narcismu jako o rysu, který se během života moc nemění. Ale spousta současných studií dokazuje, že vývojová dráha narcismu se zvyšuje při dospívání a během toho, co můžeme nazvat raným mládím, tedy pozdním teenagerským věkem a prvními roky po dvacátých narozeninách, a pak typicky dochází k poklesu narcismu,“ tvrdí doktor Patrick Hill z University of Illinois, jenž na výzkumu pracoval s profesorem Brentem Robertsem.
U psychicky zdravých jedinců se tedy narcistní chování projeví při dospívání a rané dospělosti, později ale ustoupí. A přitom existují tři různé formy narcismu. První je nafoukaný smysl pro vedení či autoritu, kdy má jedinec pocit, že ví hodně a víc než ostatní, kteří by k němu měli chodit pro radu. Druhou je grandiózní exhibicionismus, kdy se jedinec chová pompézně, extrémně předvádí a má přehnané představy o svých schopnostech a talentu. A třetí je silný smysl pro vlastní nároky a touhu využívat druhé k osobnímu prospěchu.
Mladí lidé většinou mívají první dva typy narcismu a uvádějí pak vyšší životní spokojenost a duševní pohodu. Třetí forma narcismu má nejzhoubnější vliv na takového jedince i jeho okolí.
„Přehnaná víra ve vlastní schopnosti a vyhlídky může mladé lidi navigovat adolescencí a zmatkem při hledání smyslu vlastní identity,“ věří profesor Roberts.
Kdo se ale těchto vlastností nezbaví přirozeně později v dospělosti, má problémy, cítí se nespokojený, má špatnou pověst a uvádí horší psychický stav.