Článek
Táta Škopek z Troškovy trilogie Slunce, seno… měl korpulentní ráznou manželku, která pro ostřejší slovo nešla daleko, a když bylo třeba, rozdávala i rány. Raději se proto stahoval do ústraní a popíjel pivo, což mu jeho žena měla za zlé: „Prosim tě, řekni mi, co na tom chlastu máš...” zeptala se ho jednou. A on odvětil: „Já ti to řeknu, a ty začneš chlastat taky.”
Respekt vzbuzující Škopková pronesla směrem k manželovi také okřídlenou větu: „Ty mlč, ty tomu tak rozumíš... máš místo mozku z piva kostku!” Když ale bylo třeba, tak Škopka bránila – ovšem svým způsobem: „Já vím, že můj starej stojí za hovno, ale je to můj muž!”
On sám měl o svém nerovném manželství jasno. Když se ho malý syn Jirka zeptal: „Tati, a bila tě taky někdy tvoje maminka?“, odpověděl: „Ne, jenom tvoje.“
S Růžičkovou tvořil ideální pár
První díl bláznivých letních komedií Slunce, seno, jahody se divákům představil v roce 1984. Příběh z jihočeské vesničky vyprávějící o rodině Škopkových, vesnických drbnách a pracovnících JZD měl takový úspěch, že dal vzniknout i dvěma dalším pokračováním – Slunce, seno a pár facek (1989) a Slunce, seno, erotika (1991).
Středobodem všech tří filmů je právě rodina Škopkových, přičemž matku ztvárnila naprosto brilantně Helena Růžičková (†67) a jejího podpantofláka herec Stanislav Tříska (29. 1. 1933 – 23. 10. 1996).
Těžko si dnes představit jiný pár, kterému by to před kamerou tak sedlo, ale nebýt Růžičkové, všechno mohlo být jinak – Třísku si totiž vybrala sama. Krátce před zahájením natáčení prvního dílu si vzpomněla, že s ním točila pro televizi, a když ukázala režiséru Troškovi (67) jejich společnou fotku, bylo rozhodnuto.
Křestní jméno Škopkovy postavy jsme v trilogii zaslechli pouze jednou. Znělo „Vladimír“ a Škopková ho zmínila ve scéně, kdy se s babičkou (Erna Červená, †84) hádala o h***ě v ruce. Není známa ani jeho profese. Zdeněk Troška se ale v jednom on-line rozhovoru vyjádřil, že si ho vždycky představoval jako traktoristu.
Profesně byl spjat se Zlínem
Ačkoli Stanislav Tříska byl, je a navždy bude nejvíce spojován právě s touto filmovou rolí, byl to především divadelní herec. Narodil se v Plzni, kde se vyučil brašnářem, a ve volném čase se věnoval ochotnickému divadlu. Protože měl přirozený talent, záhy si ho všimli v Západočeském divadle v Chebu, kde odehrál řadu rolí.
V roce 1967 nastoupil do angažmá do tehdejšího Divadla pracujících (dnešní Městské divadlo) ve Zlíně, a ačkoli do tohoto moravského města přišel v relativně zralém věku (bylo mu 34 let), zcela se s ním sžil a považoval se za místního patriota. Po roce 1989 působil ve zlínském divadle dokonce jako umělecký šéf. Na nějakou dobu se sice nechal zlákat i do Činoherního klubu, ale dlouho v Praze nevydržel a vrátil se zpět. Za svůj celoživotní divadelní výkon získal cenu J. K. Tyla.
Bez Škopka by to nebylo ono…
Talentovaný Tříska neušel pochopitelně ani pozornosti filmařů. Debut si odbyl ve snímku Strakatí andělé (1964) a poté následovala řada menších i větších rolí, mj. ve filmech Metráček (1971), Indiáni z Větrova (1979), Třetí skoba pro kocoura (1983), Smrt krásných srnců (1984), Freonový duch (1990) aj. Zahrál si také v seriálech Bez ženské a bez tabáku (1980), Vlak dětství a naděje (1985), Velké sedlo (1985) či Největší z Pierotů (1990). Tříska se před kamerou objevil naposledy v roli Hrstky v seriálu Zdivočelá země (1997).
Jeho uvedení se ale už nedožil – zemřel náhle přímo v šatně zlínského divadla poté, co odehrál představení. Tím také vyhasly všechny naděje na zvažované čtvrté pokračování Slunce, seno, ufoni, které mělo být o mimozemšťanech. Bez táty Škopka už by to nebylo ono…
