Článek
Se jménem Jána Roháče (†48) je spojeno velké množství skvělých divadelních představení i televizních pořadů a filmů. Z jeho nápaditých divadelních režií připomeňme například Zuzana je sama doma, Zavěste, prosím, volá Semafor, Dobře placená procházka nebo Návštěvní dny s Miloslavem Šimkem a Jiřím Grossmannem, které vznikly na prknech legendární pražské scény Semafor.
Ostatně, v tomto divadle byl Ján Roháč dlouhá léta jako doma a dobře sem zapadal – jako milovník humoru měl také dobrý čich na vypointování vtipu, atmosféry a účinku. A seznámil se tu i se svou ženou Zuzanou Burianovou (72).
Ze zlatého TV fondu
S kolegou Vladimírem Svitáčkem (†81) režíroval Roháč kultovní hudební film Kdyby tisíc klarinetů (1965), ale jeho doménou byla především televize. Mimochodem, právě on přivedl na naše obrazovky televizní písničky koncipované jako hudební klipy (mj. Zdvořilý Woody, Jezdím bez nehod, Zhasněte lampióny, Život je pes).
Pod jeho režijní taktovkou se točil i oblíbený TV cyklus Karel Gott ve Slaném; spolupracoval také s dalšími velkými hvězdami našeho šoubyznysu, na rodném Slovensku to byla mj. úspěšná dvojice Milan Lasica – Július Satinský. A nesmíme zapomenout ani na jeho slavné televizní Silvestry s Vladimírem Menšíkem (1977 – 1979), jejichž popularita přetrvala dodnes.
Z TV inscenací, které Roháč natočil, připomeňme aspoň Uspořenou libru (1963) s Janem Werichem a Jiřím Sovákem nebo komedii Traja chrobáci (1976) s Bolkem Polívkou, Josefem Dvořákem a Otou Jirákem. Pod jeho režijním vedením vznikl rovněž fenomenální seriál Byli jednou dva písaři (1972).
Tleskali mu v Bruselu i v Montrealu
Roháč se spolupodílel i na vzniku Laterny magiky pro Světovou výstavu EXPO'58 v Bruselu. První multimediální divadlo na světě se tehdy stalo ohromnou světovou senzací. Přítomný Jan Werich rád vzpomínal na francouzskou sexbombu Brigitte Bardot, která na představení zírala s ústy dokořán, a na tvůrce Mickey Mouse Walta Disneyho, který se při programu bavil jako malé dítě.
Ján Roháč se režijně podílel i na novátorském filmovém projektu Kinoautomat, který byl předveden o devět let později na Světové výstavě EXPO'67 v kanadském Montrealu. V tomto případě šlo o interaktivní film, jehož děj mohli diváci ovlivňovat.
Neustále v pohybu
Ján Roháč byl klasický workoholik, který nevydržel chvilku v klidu. Ti, kdo ho znali, o něm říkali, že byl typem člověka, kterému hořela svíčka na obou koncích. V době, kdy pracoval na Kavčích horách, už pro něj připravovali scénu v bratislavském TV studiu.
Ve chvíli, kdy odjížděl na Slovensko, si kolegové v Praze chvilku vydechli a hned začali připravovat nový projekt. A pak čekali jen na Roháče, který přestoupil rovnou z Bratislavy na pražské natáčení. A tak stále dokola. Natáčení s Roháčem bylo prý díky jeho mimořádnému osobnímu kouzlu jedním velkým mejdanem - pouze on sám nikdy neodpočíval.
Jeho obrovské nasazení potvrdil i Milan Lasica (80): „Upřímně, všechny moje vzpomínky na Janka Roháče jsou veselé. Měl obrovskou energii, z jeho nitra vyzařovala životní radost,“ řekl Lasica.
„Když jsme seděli u něj na chatě v Karlových Varech, sledovali jsme v televizi německý program… Vysílali film Ninočka s Gretou Garbo a Janko překládal z němčiny. Když film skončil, jeho žena přepnula na Prahu a Janko překládal dál do slovenštiny. Naše spolupráce trvala od roku 1966 do jeho smrti. I když byla přerušena naším zákazem činnosti, přátelství pokračovalo.“
Možná proto, že Ján Roháč měl svůj čas vyměřený, se jeho život odehrával v tak rychlém tempu. Ačkoli zemřel v pouhých 48 letech, nechal za sebou obrovský kus skvělé práce.
