Článek
Herec, spisovatel, ilustrátor, karikaturista a scénograf Miloš Nesvadba zemřel 22. července ve věku 95 let. Jeho syn, herec, mim a moderátor Michal Nesvadba, se s námi podělil o vzpomínku na tatínka a dědečka, jemuž vděčí za mnohé.
„Nikdy nezapomenu na to, jak mě jako malého vzal do cirkusu a já se chtěl stát klaunem, jako byl Leonid Jengibarov. Jak mi natáhl v jedenácti letech na pyžamo večerní šaty a vzal mě na slavného francouzského mima Marcela Marceaua, když se o přestávce vrátil pro mě domů, protože věděl, že bych ho měl vidět, a já se pak chtěl stát mimem. Jak mě dovedl ze šatny v Národním divadle, které nade vše miloval, do portálu, a vstoupil na jeviště a já se na něj fascinovaně koukal ze strany a chtěl se stát hercem,“ začíná Nesvadba vzpomínat.
Poslední úklona tátovi
„I na to, jak mi odpovídal rukama, protože těsně před odchodem už nemohl mluvit. Jednou z odpovědí bylo, že zatleskal a já se mu uklonil, jako v divadle, a tím mu poděkoval, za to všechno a víc.“
Otec mu byl inspirací a formoval ho nejen co se umělecké činnosti týče, ale i v běžném životě. Synovi předal mnoho životních rad a mouder.
„Když jsem zkusil malovat jako on a obrázek se mi nepovedl, vždycky mi říkal, že papír má i druhou stranu, a tak se o to mám pokusit znova. Ano, a to mám po něm. Nikdy nevyhodím do koše papír, který je z jedné strany pomalovaný nebo popsaný, ale z druhé strany čistý a bílý. Tam pak pokračuji,“ vyprávěl.
„Vždy mi radil, že takhle se mám chovat i k lidem, když mi v něčem brání, něco haní, tak než to všechno vzdát, je lepší v klidu se otočit, otočit list papíru, a začít znova a znova. Nevzdat se. Najít si vlastní cestu a tu si bránit. Jak říkal: ‚Vlídně, mírumilovně a pro svoje uspokojení a radost. Uvidíš, že najdeš toho, komu je tvá snaha určená a rozzáříš mu oči, jak si přeješ‘.“
Na slavného ilustrátora bude jeho syn vzpomínat s láskou, jako na tátu a dědečka - jak ho všichni oslovovali.
Říkali jsme mu dědo
„Od narození mé dcery Josefíny (31) a syna Marka (11) jsme mu všichni v rodině říkali dědo. Když jsem seděl u jeho postele v posledních dnech jeho života a pořád se při oslovení pletl a říkal mu: Dědo, vlastně…Táto! Dědo! Táto!‘ tak jsem se u toho i smál a stále se dokola opravoval. Myslím, že ho to taky pobavilo,“ věří známý český mim.
„Včera se mě můj syn nečekaně, zcela nezištně, i když ví, co se stalo, zeptal: ‚A co děda?‘ Rozzářil jsem se, protože mi jasně řekl, že tu s námi pořád je a že vzpomínky na něj budou vždycky tak jasné a živé, jako bych se s ním před chvílí rozloučil, když jsem byl za ním na návštěvě a zamával mu před domem do třetího patra, odkud se vždycky vykláněl na ulici.“
„Jak na něj budu vzpomínat? Při každém svém představení pro děti, protože si přál, abych pokračoval v tom, co považoval za své poslání milého, vlídného herce pro děti. Tak to ti dědo, slibuji! Táto!“ uzavřel Michal Nesvadba.
