Článek
Charismatický, okouzlující, dokonalý prototyp „zakázaného ovoce“. Miloši Kopeckému (22. 8. 1922-16. 2. 1996), který se narodil právě před sto lety, šly ale výborně nejen komediální role nejrůznějších padouchů, hochštaplerů a hogofogo týpků, kvůli kterým ho publikum milovalo. Jako geniální herec dokázal velmi přesvědčivě ztvárnit i charakterní postavy – stačí připomenout doktora Štrosmajera ze seriálu Nemocnice na kraji města (1977). V divadelním světě je zase dodnes připomínán jeho Shakespearův král Richard III., což je postava, která má ke komice také hodně daleko.
Miloval, ale zanášel
Miloš Kopecký měl také vzácný dar, že dokázal okouzlit každou ženu. Jeho kolegyně Pavlína Filipovská (81) to vysvětlila tím, že v každé uměl vzbudit dojem, že je dáma. No, které z paní a slečen by tohle nedělalo dobře?
I proto s ním ale bylo soužití velmi těžké. Jeho první ženou byla skvělá herečka Stella Zázvorková (†83), pro niž byl životní láskou. On ji sice také miloval, ale pro společný život se nehodil. Manželství, ze kterého vzešla dcera Jana (†15), tak nemělo dlouhého trvání a po roce se rozpadlo.
Vyšlo to až napočtvrté
Kopecký byl ženatý celkem čtyřikrát a všem svým manželkám prý zdůrazňoval, že k životu potřebuje nové podněty neboli přízeň dalších dam. Ženám, se kterými zrovna žil, dával najevo, že v jeho životě nebudou jediné, ale vysvětlil jim to s takovou noblesou, že mu to údajně bez váhání tolerovaly. Ať už to bylo jakkoli, rozhodně to s nimi uměl a byl v tom mistr.
Jeho druhou manželkou byla Kateřina Soukupová, která se kvůli němu dokonce rozešla se snoubencem, dirigentem Harrym Macourkem (†68). Třetí pak tanečnice Jana Lichtenbergová. Ani jeden svazek však neměl dlouhého trvání. Až se čtvrtou ženou, tanečnicí z baletu Divadla ABC Janou Křečkovou, kterou si bral v roce 1966 a s níž měl dceru Barboru, zůstal do své smrti. Jejich manželství bylo založené především na toleranci.
S „deppsi“ bojoval statečně
O Miloši Kopeckém je také známo, že se v něm střetávaly dvě osobnosti. Ta první byla extrovertní a dokázala si nadělat spoustu přátel i nepřátel. Zároveň ale byla okouzlující a neváhala mít poměr s mnoha milenkami. Druhá osobnost byla introvertní a ovládaná „démonem”, kterému se tehdy říkalo maniodeprese. Herec si ale tohoto neviditelného nepřítele přejmenoval ve svých denících na deppsi.
A kvůli „deppsi“ přicházel třeba pozdě do divadla. Nebo nebyl schopný ani vstát z postele. Naštěstí jej ale zachránila jeho výřečnost, ale postupem času to bylo čím dál horší. S nemocí se pral statečně celý život, ale nakonec jí bohužel podlehl. Každopádně smrt pro něj byla vysvobozením.
Relax na milovaném mlýně
Kopecký ve volných chvílích hrával rád šachy, četl, zajímal se o filozofii a také o politiku. Velmi rád také jezdil na svůj Červený mlýn v Křemži na jihu Čech, který koupil v 60. letech hluboko pod cenou – za pouhých 40 tisíc korun. A vůbec mu nevadilo, že v objektu kdysi došlo k tragédii a místní říkali, že tam straší. Při pohledu na okolní zalesněné vrchy a při poslechu šumění potoka vedle mlýna se dá snadno pochopit, proč měl herec toto odlehlé místo tak rád.
