Článek
I když se Miriam Hynková (11. 10. 1933-2. 12. 2010) věnovala především divadlu, od konce 50. let se začala objevovat v dlouhé řadě celovečerních snímků. Debutovala ve válečném dramatu Černý prapor (1958), poté ji mohli diváci vidět v povídkovém filmu Hry a sny (1958), o rok později hrála v dalším povídkovém filmu Pět z milionu (1959) a záhy i ve Vávrově (†100) Srpnové neděli (1960). Její půvabně dívčí, romantický vzhled na stříbrném plátně vynikal a brzy si ho všimli i televizní tvůrci.
Absolventka dvou „vejšek“
Hynková pocházela z lékařské rodiny a přáním jejích rodičů bylo, aby měla vysokoškolský diplom. Protože na DAMU ji napoprvé nepřijali, podala si přihlášku na filozofickou fakultu, obor divadelní věda. Pořád ale hledala cestičku, jak se dostat k herectví. Po roce si přijímačky na DAMU zopakovala a na školu se dostala. Zajímavé je, že ve zralém věku se vrátila i k přerušenému studiu na filozofii a v roce 1987 je zakončila doktorátem.
Ze hry ji vyřadil zákeřný virus
Ještě před dokončením studií na DAMU dostala Hynková nabídku zahrát si postavu těhotné Lídy Sejkové v dramatu Bomba (1957). Z jejího obsazení ale sešlo, stejně tak jako z plánovaného ztvárnění princezny Lady v dnes již kultovní pohádce Princezna se zlatou hvězdou (1959). Důvod byl nespravedlivý a krutý – herečka tehdy dostala dětskou obrnu, což je vysoce nakažlivé virové onemocnění, proti němuž nás dnes chrání celoplošné očkování.
Vážná nemoc ji zcela vyřadila ze hry, dokonce hrozilo, že se udusí, protože jí částečně ochrnuly i dýchací svaly. Během pobytu v lázních si Hynková naštěstí vzpomněla na otcovy knihy o józe a jogínském dýchání a začala podle nich rehabilitovat. Z nemoci se tak dostala, jediným následkem byla postižená noha, ale tento hendikep se herečce dařilo úspěšně skrývat.
Manželství s křiklounem
V roce 1960 se seznámila s budoucím manželem Evženem Sokolovským (†72). Tento režisér, který zrovna nepatřil k vyhlášeným fešákům, a na zkouškách hulákal a řval, měl zřejmě velké kouzlo osobnosti.
Do Hynkové se bláznivě zamiloval, a nakonec se stala jeho v pořadí třetí manželkou, ovšem nikoli poslední ženou, která ho okouzlila. On se ale stal její doživotní láskou. Měli spolu dceru Markétu, která v 80. letech vystudovala televizní a filmovou žurnalistiku a poté ještě divadelní režii na DAMU. Hynková kvůli manželovi také v roce 1962 odešla z angažmá v Městských divadlech pražských a přesídlila s ním do Brna, kde měl práci. Ona zde nastoupila do Mahenova divadla.
Stará láska nerezaví
Ve druhé polovině 60. let začal Sokolovský spolupracovat s Národním divadlem v Praze a Čs. televizí, takže v roce 1968 se rodina přemístila zpět do hlavního města. Hynková přijala nabídku angažmá v Divadle E. F. Buriana a vzápětí začala dostávat i nabídky z televize.
Vzhledem k přibývajícímu věku neměla problém s vedlejšími rolemi sousedek, sekretářek, servírek či vrátných, na jejichž vzhledu zase až tak moc nezáleželo. Její manžel se v televizi etabloval nastálo a při natáčení seriálu Muž na radnici (1976) se zamiloval do herečky Evy Jakoubkové (†53).
Došlo na rozvod, ovšem vztah mezi režisérem a okatou kráskou byl hodně divoký.
Hynková odešla v roce 1991 do divadelní penze, ale díky svým zkušenostem s obrnou spolupracovala jako terapeutka s Jedličkovým ústavem. A ve druhé polovině 90. let přijala zpátky nemocného exmanžela, o kterého se starala až do jeho smrti v roce 1998. Rok předtím se naposledy objevila před kamerou v seriálu Život na zámku. V těchto dnech by sympatická a obětavá herečka oslavila 90. narozeniny.
