Článek
Kdysi ho v Las Vegas uchvátil kýčovitý styl pop-artu. Od té doby mu Josef Rataj propadl. Miluje amerického výtvarníka a filmaře Andyho Warhola (†58) a netají se tím, že se ve svých dílech inspiruje jeho tvorbou.
Obrazy se značkou našeho umělce jsou zastoupeny v soukromých sbírkách po světě, proráží s nábytkem. Nejzajímavější aktuální událostí je spolupráce se zpěvákem a hercem Richardem Krajčem, který vlastní kostel v Chotěvicích na Královéhradecku, který rekonstruuje.
Rataj (43) ho zdobí svými obrazy, třeba Ježíše jako Supermana, nebo s kytarou nad hlavou, jak si to přál majitel. Namaloval i Pannu Marii nebo svaté patrony zvířat.
„Dáme tam velký silikonový průhledný kříž jako schránku, do které se všechno hází. Hlavně jsem vytvořil 16metrový barevný koberec, který se rozprostírá mezi sedačkami,“ řekl Super.cz umělec, co pro kostel dělá. Pochopitelně ve stylu pop-artu.
„Berou to i hodně pobožní Poláci. Chceme do kostela stále něco přidávat, dokud nevznikne poutní místo, nejznámější pop-artový svatostánek na světě. Já mu to všechno daruju,“ řekl Super.cz o tom, jak takovou avantgardu přijímají věřící.
Vyzdobil byt televizní reality show Praha – den & noc, třeba bustou návrháře Karla Lagerfelda, sedačkou se dvěma secesními křesly, upravil umělecky vstupní dveře i lednici. Jeden pokoj plátnem pětimetrové Lennonovy zdi s portrétem Johna Lennona.
Vypadá to, že na co sáhne, to se mu daří. Jenže v minulosti prožíval období, kdy vše nebylo zalité sluncem. Nemá nejlepší vzpomínky na dětství. „Tohle jsem nikomu nevyprávěl, všichni čerpají z toho, co je na internetu, ale pravda tam není,“ prozradil Super.cz.
„Moje dětství nebylo nic moc. Máma, která žila se mnou a se sestrou sama, si našla v mých jedenácti letech na inzerát ´taťku´. A ten nás psychicky i fyzicky týral, potají nás mlátil. Pamatuji se, jak jdu venku ve sněhu po Plzni, padá sníh, nemám boty,“ vypráví Rataj.
Malý Josef utíkal ke čtení knížek, v Dětech z Bullerbynu dokázal žít, vlezl si do příběhu a v kapitolách bydlel. „Najednou jsem zmizel a byl jen v té knize. Střihl jsem se od okolního mizerného života,“ přiznává.
Ve škole se začal intenzivně věnovat sportu – softballu a baseballu. „Znamenalo to pro mě únik z reality. A při každém dobrém výkonu jsem dostal kartičku, což bylo první setkání s Amerikou.“ Viděl americké baseballové hráče, kšiltovky, rukavice.
„Jednou k nám přišel otčím do pokoje, mě seřval a sestra Lucie dostala pár facek. Něco zlého řekl a já odpověděl, co mě v tu chvíli napadlo: Až ti bude padesát jedna, tak tu nebudeš!“
Pak nežil doma, ale u prarodičů z maminčiny strany, které miloval a neskutečně mu chybí. Jejich jména Bela a Ida má vytetované na prstech. „Děda byl Maďar, bezvadnej, hrával na saxofon a všechny nástroje, šil, dělal textil.“
Jednoho dne mu zavolala máma a řekla, že táta umřel. „Bylo mu 51, přišel domů, spadl na zem a zemřel. Rodina se dávala dohromady, jako by nebyl. Jemu jsem už odpustil. Začal jsem se věnovat malbě, protože mi kamarádka dala pár štětců. A prvně jsem se dostal do Ameriky.“
Tam mu kamarád ukázal v Hollywoodu domy, ve kterých dělal design. V jednom byla čmáranice a Josef prohlásil, že by něco takového taky načmáral. Byl to dům herce Matthewa Perryho. Když odlétal, kamarád se zeptal, jestli umí malovat. „Já, že asi jo. Tak si vem s sebou americký sen, poradil mi.
Neměl jsem žádné vybavení, ale začal jsem malovat různé abstrakce, šílený obrazy. Pořád jsem se do Států vracel. Jednou jsme jeli na výlet do Las Vegas, já procházel hotely, každý měl jiný design a v jednom byl pop-art. Tam to vzniklo,“ řekl Super.cz umělec, jehož díla se prodávají za statisíce.
