Článek
Zavalitý, kulaťoučký a zdánlivě neohrabaný Jan Libíček dokonale klamal tělem. I přes svou nadváhu dokázal totiž bez problémů přeskočit snožmo židli, což předvedl v komedii Světáci (1969), ale také vystřihnout parádní kotoul vpřed i vzad.
Kromě toho hrál závodně i házenou. Oblíbený komediální herec, který odešel předčasně ve věku pouhých 42 let, by 28. září oslavil 88. narozeniny.
Zlínský rodák se sice původně vyučil zámečníkem, ale nakonec při zaměstnání vystudoval střední školu, aby se mohl po maturitě přihlásit na DAMU. Tu sice nedokončil, ale díky své korpulentní postavě a vrozenému komediálnímu talentu se záhy uplatnil v mnoha filmových i divadelních rolích.
Komik, který snil o vážné roli
Díky své vizáži byl rychle zaškatulkován do rolí dobráků a nejrůznějších nešiků. Na plátně vytvořil spoustu nezapomenutelných postav, například dozorce v komedii Kdo chce zabít Jessii (1966), fasádníka Petrtýla ve Světácích, kamaráda astrologa Stuarta Hamplea v komedii Pane, vy jste vdova! (1970) či preceptora v pohádce Tři oříšky pro Popelku (1973).
Objevil se i v řadě TV seriálů: Hříšní lidé města pražského (1968), Byli jednou dva písaři (1972) či Byl jednou jeden dům (1974).
On sám si přál dostat nějakou vážnou a dějově hlubší charakterní roli, ale to se mu nikdy nesplnilo. Zatímco před kamerou doslova perlil, v osobním životě byl spíš uzavřený a nikdy nevyhledával velkou společnost.
„V jádru jsem smutný člověk,“ říkával o sobě Libíček, kterému mu bylo nejlépe doma po boku manželky Zdeny a dvou vyženěných dcer, jež měl rád jako vlastní.
Nikdy se nenechal vyšetřit
Také velmi rád jedl, a miloval proto scény, ve kterých se muselo jíst. Zatímco kolegové se v jídle jen vrtali a spíš ho přemísťovali po talíři, Libíček se vždycky nacpal, a tak se kvůli němu musely scény opakovat.
Bez problémů dokázal vypít i deset piv, ale opilost na něm nikdy nebyla znát. Způsob života a přejídání (vážil okolo 150 kg) se ale začaly postupně projevovat na jeho zdraví. Herec trpěl silnou cukrovkou a měl problémy s ledvinami. Jenže lékařů se bál jak čert kříže a vyhýbal se jim obloukem.
Z nemocnice utekl
To se mu nakonec vymstilo. V roce 1974 točil film Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, ve kterém hrál postavu vodníka Lojzíka Vodičky. Natočil už pár scén, ale jednou se mu udělalo špatně a manželka ho odvezla do nemocnice.
Jenže Libíček v ní podepsal revers a odjel domů. Když o tři dny později, 24. května 1974, jeli točit k Vltavě, už v autobuse si kolegové všimli, že na tom není dobře. Byl bledý, třásl se a měl tak oteklé nohy, že se mu ani nevešly do bot.
Myslel, že zubaté uteče
Libíček měl tehdy točit scénu, ve které s dalšími vodníky v podání Vladimíra Menšíka (†58) a Františka Filipovského (†86) utopí ve Vltavě doktora Mráčka (Jaromír Hanzlík, 71). Jenže najednou se sám skácel do vody.
Záchranáři ho sice okamžitě vylovili a přijela záchranka, ale když se herec probral, chtěl zdravotníkům utéct. Bohužel, smrt ho stejně dostihla a při převozu zemřel.
„Škoda, že odešel tak brzy. Bylo to ale tím, že všem zapíral své choroby. Ten den měl jít při záběru pod vodu, ale nepřiznal, že nemůže,“ litovala jeho odchodu kolegyně Stella Zázvorková (†83). Jeho roli pak převzal kolega Zdeněk Řehoř (†74).
