Článek
V Survivoru došlo k nevídanému zvratu. Ve dvacáté epizodě odešli rovnou dva hráči, jeden na kmenové radě a druhý během boje o individuální imunitu. Jak Ondřej Novotný (47) řekl, kdo jako první během tohoto boje odpadne, ten končí i v Survivoru.
Padesátý den byl nakonec konečnou pro Matúše Pavloviče, pro kterého to byl nejhorší možný způsob vypadnutí. „Věřil jsem si, že bych to mohl zvládnout, ale ten den mi nebylo nejlépe a opravdu stačí půlsekunda zkratu, která nastala, a najednou se to všechno zhroutí. Ale je to součást Survivoru,“ řekl Matúš Super.cz ke svému konci. Jak sám řekl, zradila ho i záda, která po třiceti letech aktivního sportování už zkrátka nejsou v top kondici.
Zejména první týdny v Survivoru byly pro Matúše nejtěžší. Právě s kalorickým deficitem a nedostatkem živin bojoval úplně nejvíce. „Zhubl jsem kolem čtrnácti kil, což není nejvíc ze všech, ale v mém případě nebylo z čeho shazovat. Přes Vánoce jsem se snažil něco nabrat, ale mám velmi rychlý metabolismus,“ podotkl projektový manažer ze Slovenska, který měl kvůli deficitu i výpadky paměti.
„To je něco, na co se nejde připravit a s čím jedete do Survivoru. Většinou když člověk nejvíce trpí, tak o sobě nejvíce zjišťuje. A já jsem to pocítil na sto procent. Věděl jsem, že pro mě bude hlad největší výzva. Ale to, co to se mnou bude dělat, to jsem netušil,“ podotkl se slovy, že cítil, jako by jeho tělo fungovalo jen na třicet procent, aby ušetřilo energii.
„Ale co bylo horší, byla hlava. Pamatuji si, že jsem zapomínal všechny možné věci. Chcete si něco zazpívat, ale nic. Snažíte se říct větu a v hlavě si to dáváte dohromady, abyste to řekl. To jsem v životě nezažil. Byl jsem z toho vyplašený, co se to vlastně děje. Je to něco, s čím se nemůžete setkat a nedá se to úplně natrénovat,“ vysvětlil svůj stav na ostrově.
Po návratu do reality se stejně jako ostatní hráči velmi těšil na jídlo. Avšak i tělo mu po čase dalo v přejídání stopku. „Nedokázal jsem se kontrolovat a břicho si řeklo v určitém bodě stop. Když jsem pak něco snědl, tak se mi nafouklo břicho jako vzducholoď a měl jsem pocit, že vzlétnu. Musel jsem si začít dávat větší pozor a kontrolovat to,“ dodal Matúš Pavlovič.
