Článek
Občas se může zdát, že jedinými starostmi Marie Růžičkové jsou ty, jaké použije filtry a kterou fotku dá na sociální sítě. Realita je ale mnohem temnější, a nejen proto, že ve volných chvílích nahání duchy v opuštěných domech. Sužují ji jiní, zákeřnější démoni.
„Zhoršilo se to po narození dcery. Pořád jsem jen brečela, byla jsem úplně zoufalá. Možná jsem měla i poporodní depresi, kdo ví. Na dno jsem si sáhla už v době, kdy jsem si začala s Vláďou a rozjel se celý ten kolotoč. Porod to ale dost uspíšil,“ nechala se slyšet manželka hokejového trenéra Vladimíra Růžičky.
„Najednou jsem byla šťastná, měla jsem rodinu, manžela a vysněné dítě. A můj mozek zvyklý na celoživotní stres a negativno to nepobíral. A reagoval na to různě, třeba panickými atakami,“ svěřila se ve svém podcastu Bez obalu.
Jednou prý dokonce skončila na pohotovosti. Po odchodu z ordinace jí prý došlo, že se sebou musí něco udělat, už kvůli dceři. Nedlouho poté skutečně vyhledala odbornou pomoc. „Byl nejvyšší čas. Potvrdil mi to i psychiatr, k němuž jsem přišla,“ doplnila s tím, že návštěvy psycholožky byly fajn, ale léky byly v jejím případě bohužel nutností, což jí potvrdila i ona sama.
Marie se od té doby snaží přechytračit svůj mozek naučený na stres a negaci. „Léky jsou podpůrné, ten největší boj musí člověk zastat sám,“ dodala s tím, že je to běh na dlouhou trať.
