Článek
Tahle dáma byla jedním slovem živel. Jiřina Jelenská (21. 12. 1942 - 27. 3. 2007) byla skvělou představitelkou různých temperamentních a výřečných zralých hrdinek, kterým dodávala říz výraznými gesty a mimikou i svou korpulentní figurou, baculatou tváří, šibalskýma očima a optimistickým výrazem. Do srdcí filmových diváků se nejvíc zapsala rolí manželky předsedy Rádla (Miroslav Zounar, †65) ze slavné Troškovy (69) trilogie Slunce, seno…
Narodila se jako Jiřina Růžena Vašků v orlovně v Horním Jelení, kde její rodina zrovna vystupovala – oba rodiče byli herci a její tatínek nějaký čas dokonce vedl divadelní společnost. Pseudonym Jelenská jí podle její rodné obce vymyslel spolužák, spisovatel a fejetonista Rudolf Křesťan (79), se kterým studovala na gymnáziu v Karlových Varech.
Excelovala na divadelních prknech
Jelenská prožila celý herecký život na oblastních scénách. V letech 1960–1962 působila ve svém prvním angažmá v Českém Těšíně, následujících patnáct let v Šumperku a v letech 1977–1998 v Klicperově divadle v Hradci Králové. Na podzim roku 1998 přijala angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích, kde působila až do své smrti.
Do paměti pardubických diváků se zapsala mj. jako Maude v černé komedii Harold a Maude, Ernestina Moneyová v muzikálu Hello, Dolly!, Drahuše Špeciánová v Sešitcích chrámové pěvkyně, služka v tragédii Krvavá svatba, černoška Tituba v Čarodějkách ze Salemu, Fevronie v Revizorovi, Coco Pinchardová v komedii Ten, kdo utře nos…
Nezapadla ani před kamerou
Filmografie Jiřiny Jelenské není příliš obsáhlá – především z důvodů jejích mimopražských angažmá. Vidět jsme ji mohli mj. ve filmech Pozor, vizita!, Kopretiny pro zámeckou paní (oba 1981), Jako jed (1985), Jak básníkům chutná život (1987), Sedm hladových, Oznamuje se láskám vašim, Dobří holubi se vracejí (všechny 1988) či Krvavém románu (1993). Obvykle vytvářela komediální postavy starších otravných či dobrosrdečných žen. Skutečně výrazný a dramatický filmový part, hodný jejího talentu, však nikdy nedostala.
Díky svému vzhledu a způsobu herectví byla však velmi dobře viditelná a skvěle zapamatovatelná. Její zavalitá postava byla navíc typově zcela odlišná od podobně stavěné Heleny Růžičkové (†67). „Jiřinka byla vážně sluníčko, nezkazila žádnou legraci a nikdy si na nic nestěžovala,“ řekl o ní Zdeněk Troška, který ji obsadil už do své prvotiny Bota jménem Melichar (1983).
Bez zelených šatů to nešlo
Hereččin manžel Václav Dušek (79) přidal pro Východočeské divadlo v Pardubicích k dobru i jednu „veselou historku z natáčení“ filmu Slunce, seno, jahody (1983).
„Ráno jsem hodil tu svoji Jiřinu na vlak do Prahy, odkud pak jela natáčet se štábem do Hoštic. Asi v deset mi najednou volala, že si doma zapomněla zelené šaty, které nutně potřebuje do jednoho záběru. Měl jsem ty šaty vzít a donést na autobusové nádraží nějakému řidiči, co jede do Prahy, aby on je pak předal nějakému dalšímu, co pojede do Strakonic, že by si tam Jiřina na ty šaty počkala… No zdálo se mi to jako nesmysl, ale Jiřina mě ukecala, abych to zkusil. Řidič mě samozřejmě poslal do háje, takže jsem, chtě nechtě, musel sednout do auta, naložit našeho malýho Jirku a šaty do Hoštic dovézt. Což byl teda taky oříšek, protože v jižních Čechách je obec toho jména nejméně třikrát… Když jsme po strastiplné cestě dorazili na slavnou hoštickou náves, první, koho jsem potkal, byla paní Jiřina Jirásková. A ona mi povídá: „Hm, vy jedete za Jiřinou s těma šatama, co? Ona už je dneska nepotřebuje… Vy to s ní nemáte lehký, viďte?“
Také před mikrofonem královéhradeckého studia Českého rozhlasu ztvárnila Jelenská desítky rolí. Posluchači mj. oceňovali její komediální talent v populárních kabaretech z Kuksu. Sympatické herečce, která byla vášnivou čtenářkou detektivek, se stala osudnou těžká cukrovka, kvůli které měla velké potíže. Zdraví ji nakonec zradilo ve věku nedožitých 65 let.
