Článek
Zpěvák Tomáš Klus (38) je takovým malým přírodním úkazem. Jeho písničky mnohým
připomínají Karla Kryla nebo Jaromíra Nohavicu, kromě toho je ale také výborným hercem.
Poprvé na sebe upozornil v roce 2007 na talentové soutěži ve Zlíně. Tři a půl roku na to, 23.
února 2011, se ujme moderování prestižních hudebních cen Anděl.
Tomáši, nestahuje se vám už dopředu trémou žaludek?
Samozřejmě, ale mám tohle chvění docela v oblibě, neboť mě utvrzuje v tom, že se pohybuji, že žiju a vím kam. Navíc po vánoční natučňovací kúře, to je prospěšné mé figuře.
Jste známý svými skoro nohavicovskými hrátkami s češtinou. Napadá vás nějaká hravá charakteristika kolegyně moderátorky Ewy Farne?
Rád bych se zdržel vášnivých projevů, ale evrytink aj dů, aj dů it pro Ewu.
Líbí se Vám Ewa jako žena? Jiskří to mezi vámi?
No, jenom abych pro samé jiskření nepohořel... Ewa v sobě nosí cosi nezemského, je proto snadné, aby nejednomu utkvěla v paměti. Nicméně co se moderování týká, je mnohem, mnohem podstatnější to, že dva hovoří touže řečí, že se smějí stejným věcem, a to my dva svedeme.
Během večera prý nepředstavíte nic ze své dosavadní tvorby…
Nemyslím, že by celé věci prospěla jakási má exhibice, sebeprezentace. Nemám rád, když se v jakémkoli ohledu tlačí na pilu. Byl jsem osloven coby moderátor a budu se snažit, abych vloženou důvěru nezklamal. To chce spoustu koncentrace, tudíž se sám sebou rozptylovat nebudu.
Věříte na anděly mezi námi?
Občas s nimi hovořím, dva z nich jsou mými dobrými přáteli.
A kdo je andělem strážným pro vás?
Neboť jej též střežím, neprozradím.
Slibujete vnést do moderování prvky vašich mladých povah. Co můžeme čekat?
Nestrojenost, v jisté míře spontánnost, čímž jsem vděčen za Ewu, která se nebojí „prostě být a užít si vše kolem“. Lidé v mnohém vůči „branži“ zapškli. Vznikl totiž dojem, že vše je jen výslednicí zákulisních dohod a nejapných praktik. Je stěží cokoli dokazovat, proto je mým velkým přáním, aby Svátek hudby, což ceny Anděl bezesporu jsou, byl především spojnicí mezi „odbornou“ a „laickou“ hudební obcí.
Scházíte se kvůli moderování s Ewou již nyní nebo spoléháte na zkoušky v den přenosu?
Shodli jsme se, že vzhledem k poctě, jíž jsme byli počastováni, je nanejvýš nutné být vůči celé akci poctiví. Proto se scházíme a snažíme se sesmolit vše tak, bychom obstáli sami před sebou i před vámi…
Čeho se v přímém přenosu nejvíc bojíte?
Jelikož jsem se nedávno stal se svým kytaristou Jirkou Kučerovským vícemistrem světa v trapnosti, bojím se už leda toho, že se nebudu bát „Nietzscheho“.
Co když opět jeden z účinkujících přijde v notně podnapilém stavu?
To bude teprve to pravé kouzlo okamžiku.
Nerozhodí vás, pokud byste měl vyhlásit za vítěze sám sebe?
Jelikož jsem letos nevydal žádnou desku, vím, že se to stát nemůže.
Nerad se fotíte, Tentokrát na vás budou mířit desítky fotoaparátů. Jak to zvládnete?
Každý den od osmi do 8:47 trénuji úsměv před zrcadlem. Avšak vím, že veškeré snažení je marné, neb stojí-li člověk vedle Farne, není divu, že pohledy objektivů zabírají pouze onu divu.
Je u vás v soukromí něco zajímavého, s čím byste se chtěl s námi podělit?
Koupil jsem si červený stolek pod gramofón a sehnal dvě desky Bulata Okudžavy!
S kým uléhá ke spánku Tomáš Klus?
S dobrým pocitem, že jej čeká sen.
Má vůbec člověk jako vy možnost najít partnerku mimo hudební branži a prkna, co znamenají svět? Tedy s někým kdo je naladěn na stejnou vlnovou délku?
Potkávám spoustu lidí, kteří se, branže nebranže, vlní stejně jako já, zatím ale žádnou partnerku.
Vyhovuje vám u dnešních dívek a žen emancipace nebo jste pro ten tradičnější model?
Jsem vůbec proti jakýmkoli modelům. Mám rád dívky, které zůstávají dívkami, i když už jsou ženy. Mám rád ženy, které znají cenu svého ženství, i když jsou ještě dívky. Vztah je zvonkohra. Aby došlo k harmonii, je nutné najít kompromis mezi tóny.
Spousta lidí na sebe v dnešní době hraje nějaké hry. Jak jste na tom vy?
Toho si užiju dost na divadle. Nesnesu pózy, proto se leckterým společnostem vyhýbám, leč neodsuzuji striktně. Věřím, že maska je jen berličkou člověku, který pravou tvář teprve hledá… Průšvih je, když své cizí tváři uvěří, když se v ní zhlédne natolik, že si ji přivlastní. To je pak neštěstí pro něj, ale především pro blízké okolí, o nějž se následně připraví.
Jaromír Nohavica říká, že ať si klidně každý jeho desky kopíruje, ale živý koncert nevypálí. Souhlasíte?
Je to přesně tak. Je mi puténka, jak se lidé k mé písni dostanou, jsem totiž prostě rád, že se tak stane. Deska je jakási vizitka, koncert pak skutečný vztah a ten se vpálí pouze do paměti. Osobně si však desky kupuji, neboť se z přebalů člověk leccos doví a navíc se děje i to, že leckterý obal je sám o sobě umělecké dílo – viz třeba Přítel člověka od kapely Trabant.
Co může udělat člověk jako vy, aby ho nečekala jen rychlá cesta na vrchol a pak už jen rychlý pád?
Nemůže udělat nic víc, než být poctivý vůči řemeslu, pokorný vůči přízním i nepřízním publika, neb stezka, kterou si zvolil, je holt příliš klikatá a být závislý na veřejném mínění, to je téměř diagnóza.
Tomáši, věříte na kamarádství mezi ženou a mužem? Může existovat?
Může být. Mezičlověčí vztahy, to je živý organismus a nutno k nim takto přistupovat. Svede-li pak jeden naslouchat a oba hovořit, velmi snadno a hojně se obohatí, neb prolnou-li se dva světy, navýše pak mužský a ženský, stanete se pevnou součástí čehosi, co by se v opačném případě dalo lehce přehlédnout. Je mnoho příběhů, které člověka přesahují, přátelství mezi mužem a ženou je jedním z nich.
Máte za sebou turné s Janou Kirschner. Jak na vás působí? A s kým by byl váš sen vyjet na turné příště?
Já osobně jiskřím velmi rád, velmi často jsem též záhy uhašen. Jana je svébytná, svéhlavá a mně bohužel utajená. Obdivuji se ji, pro muzikanství, kterým tepe, pro vášeň, kterou vzbuzuje, ale přesto mě mrzí nedozírnost, skrzevá kterou jsem k ní nedošel. Na další turné pojedeme sami s nukleárním deovokalistou Jiřím Kučerovským, jehož jsem velkým obdivovatelem, protože opravdu umí hrát na kytaru!
Jak se Tomáš Klus vidí za pět, deset nebo padesát let?
Mám mindrák. Nerostou mi vousy. Doposud jsem jich napočítal sedmnáct na bradě a šest volně rozběhnutých v jiných částech tváře. Všechny mají svá jména a já je nabádám k množení, neboť mým snem je být starým, bělovousým mužem, sedícím na verandě venkovské roubenky, za jejíž zdí je krb a místnosti plné knih. Vždycky večer by mě vyzvedl vnuk se svými kamarády a šli bychom na jedno do místní hospůdky, kde bych poslouchal novoty a vykládal s Taroty…