Článek
Moderování hlavní zpravodajské relace je pro řadu jeho kolegů vrcholem kariéry, Roman Šebrle (50) ale dosáhl svých vysněných cílů dávno předtím, než usedl do televizního studia.
Zajímavé je, že ho k atletice přivedlo až bolestivé zranění nohy. To ale nebyla zdaleka jediná překážka, kterou musel na cestě za vysněným olympijským vítězstvím překonat. S odstupem let přitom připouští, že nemuselo zůstat u jedné zlaté medaile s pěti kruhy.
„Jako kluk jsem miloval fotbal. Byl to pro mě celej život. Můj sen byl, že jednou budu fakt dobrej fotbalista a budu se tím živit. Ve třinácti letech se mi ale všechno zhroutilo, brankář mi nadvakrát zlomil nohu. Odnesla to lýtková i holení kost. Vypadalo to dost zle. Dva měsíce jsem jenom ležel, pak jsem se znovu učil chodit, běhat jsem začal až po roce a další dva roky jsem se bál kopnout do míče. S fotbalem byl konec. Dost mě to vzalo, v tomhle věku se s něčím takovým kluk těžko smiřuje. Atletika pro mě byla záchranou,” zavzpomínal v rozhovoru pro Super.cz Roman.
Zajímavé je, že Šebrle nepochází ze sportovně založené rodiny. „Můj tatínek nedělal nikdy žádný sport a navíc měří 175 centimetrů, takže ani není moc vysoký. A maminka, která měří 159 centimetrů, ta je absolutní nesportovec. Za celý svůj život jsem nepotkal většího nesportovce, než je ona,“ vypráví pobaveně olympijský vítěz v pořadu Top Moment.
Úplné začátky přišly ještě na základce díky oblíbenému tělocvikáři. Když pak v šestnácti přijel na středoškolské závody, tamní trenéři mu nabídli, ať závodí i za jejich oddíl. Netrvalo dlouho a jeho talentu si všimli v Pardubicích, kam přestoupil, a začal se věnovat atletice naplno. Na první mistrovství světa ho připravila vojna v pražské Dukle. Pod svá křídla si ho tehdy vzal trenér Váňa, bývalý reprezentant v běhu, který začal Šebrleho konečně pořádně trénovat.
Když odjížděl na tradiční desetibojařský mítink do rakouského Götzisu, byl jedním z favoritů. Ale takový výkon, jaký tam předvedl, nemohl čekat prostě nikdo. Jako první desetibojař překonal hranici 9000 bodů, zlepšil světový rekord Tomáše Dvořáka a překonal i svůj osobní v běhu na 1500 metrů. Na olympijských hrách v Aténách v roce 2004 už se jeho jméno skloňovalo ve všech pádech.
„Věděl jsem, že jsem ve formě, že jsem dva roky zdravý, že bych to měl vyhrát. Ale člověk je stejně velmi nervózní. Celé ty dva dny jsem nemohl spát, ani pořádně jíst, k obědu jsem měl pár zrnek rýže,“ popisuje sportovec stresující okamžiky před začátkem nejvíce ceněného závodu. Nakonec přivezl vytoužené zlato a v následujících letech získal ještě celou řadu titulů. V pořadu Top Moment mimo jiné prozradil i to, co ho připravilo o druhé olympijské vítězství.
V osmatřiceti Roman Šebrle atletickou kariéru ukončil. I tak ale zůstává idolem celé řady mladých sportovců.
