Článek
Na naší kulturní scéně nevládla za minulého režimu jen normalizační šeď a nuda. Naštěstí jsme tu měli pár opravdových mistrů zábavy, kteří divákům dokázali pokaždé polechtat bránici. Stačí si poslechnout písničky Ivana Mládka (81), nebo se podívat na scénky Jiřího Wimmera (†57), Felixe Holzmanna (†81) či Luďka Soboty (80) s Miloslavem Šimkem (†63). Všichni tito umělci spolehlivě pobaví a rozesmějí i po letech.
V hlavní roli improvizace
Právě Luděk Sobota, který 27. května oslaví 80. narozeniny, má vzácný dar, že si ze sebe dovede udělat legraci a své popletené ňoumy předvádí s naprostou dokonalostí. A ačkoliv se několikrát ukázal i v dramatičtějších úlohách, proslavili ho právě tito přitroublí popletové se specifickým zadrháváním řeči.
„Začínal jsem v Ypsilonce improvizovanými pořady, takže jsem si vymýšlel na místě. A protože jsem nevěděl, co mám říct, pomáhal jsem si koktavým ‚eh-eh‘. Vznikly z toho ale nakonec zajímavé monology, které jsem si některé přenesl do Semaforu. Ty už jsem ale říkal bez koktání, tak jsem to k tomu uměle přidával. A pak jsem se začal divit, když mě napodobovali někteří imitátoři,“ řekl Sobota pro dvojka.rozhlas.cz.
A kromě toho jsem tu vedoucí…
Jedna z nejpopulárnějších scének, kterou Sobota v Semaforu napsal a odehrál spolu s Miloslavem Šimkem, se jmenuje Nad dopisy diváků. Sobota v ní figuroval jako vedoucí oddělení televizních přestávek a Šimek mu coby redaktor kladl otázky, ve kterých se chtěl dozvědět něco ze zákulisí. Moment, ve kterém Sobotův doktor Lumír Práskal pronese jako první souvislou větu: „A kromě toho jsem tu vedoucí,“ odrovnal tehdy diváky ve studiu i u televizních obrazovek.
Herec na genezi legendární scénky zavzpomínal v rozhlase těmito slovy: „Nejdřív jsme to říkali úplně rovně, už mě to ale nebavilo. Když jsme to pak hráli asi po dvousté, tak jsem si vzpomněl na svého profesora, který měl ve zvyku říkat taková ta ‚eh‘ a začal jsem to dělat. Slávek se sice divil, ale lidi se smáli, tak jsme u toho zůstali.“
Dokázal rozesmát celou třídu
Za to, že se Sobota stal hercem, mohla prý náhoda. Oblíbený komik se při jedné příležitosti svěřil, že ve škole byl spíš tichý jako pěna a nijak se neprojevoval. Ale jednou jeli vlakem ze školy v přírodě, přisedla si k němu třídní učitelka a on jí začal vyprávět o své rodině. Říkal to tak vtipně, že rozesmál nejen ji, ale i ostatní spolužáky. Jeho vystoupení mělo takový úspěch, že musel pak každou hlavní přestávku něco povídat. Dokonce kvůli tomu dostal výjimku, že si svačinu může dojíst až v hodině.
V 15 letech chtěl jít na filmovou školu do Čimelic nebo na lesnickou do Písku. Nedostal se ani na jednu. Nakonec vystudoval dopravní průmyslovku v Praze a po ní se přihlásil na DAMU. Protože ho přijali až na druhý pokus, strávil rok na Železničním stavitelství Praha.
Kultovní role v kultovním filmu
Velkou diváckou pozornost na sebe strhl rolí nesmělého Františka Koudelky v komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974). Tehdy mu bylo 31 let. Sám Sobota vzpomíná rád na scénku s Františkem Peterkou (†94), ve které se jde přihlásit na judo.
Náhodou ho porazí na zem, a když mu pak pomáhá na nohy, Peterka řekne: „Nebudem se pouštět do žádnejch větších akcí.“ Podle Soboty se tato replika opravdu ujala, a dokonce ji používali i kameramani při natáčení seriálu Okresní přebor (2010).
Teď slaví kulatiny
Luděk Sobota není jen známým hercem, napsal také několik knih. Z prvního manželství má syna Roberta, který je novinářem a spisovatelem, ze druhého syna Ladislava, který se živí jako tenisový trenér. Ke kulatinám přejeme oblíbenému herci hodně zdraví a spoustu dalších nápadů na skvělé scénky nebo knihy.
