Článek
Herec Luděk Munzar se po dvaadvaceti letech, kdy dobrovolně odešel z angažmá, vrátil na prkna Národního divadla. Převzal si cenu Thálie za celoživotní herecké mistrovství. Super.cz svěřil, že s herectvím nesekl dobrovolně, a kdyby dostal nabídku, rád se vrátí k hraní.
Co pro vás znamená cena Thálie?
Sám to ještě nevím. Opravdu jsem s tím nepočítal. Každopádně mne ta cena těší hlavně proto, že si ji rozdávají herci a to je ta největší čest, které se člověku může dostat. Všem, kdo za to mohou, nemůžu říci nic jiného než jedno krásné české slovo. Děkuji.
Už víte, kam si ji uložíte? Bude někde mezi vašimi poháry z automobilových závodů?
Těch pohárů je tolik, že už by se tam nevešla. Ale určitě pro ni najdeme důstojné místo.
Před dvaadvaceti lety jste se rozloučil s Národním divadlem. Ale co dál vy a herectví?
Mnoho nabídek jsem neměl. Vždyť už jsem starý. Když něco přijde, tak já si rád stokorunu přivydělám k tomu obrovskému, v uvozovkách, důchodu, co mám.
Takže jste se hraní definitivně nezřekl?
To ne. Dnes se mluví tržně v rámci nabídky a poptávky a prodeje. Takže, když bude poptávka a já ještě budu moct, tak ji přijmu. Ale když poptávka není, tak ji nebudu uměle vyvolávat. Ale já si nestěžuju. Víte, co řekl pan Voskovec a je svatá pravda? Divadlo je pro mladé a talentované. Mladý nejsem a talent, jestli jsem nějaký měl, už se vyztrácel.
Ale kdyby si nějaký režisér přečetl tenhle rozhovor, můžeme mu sdělit, že jste fyzicky v pohodě a schopný naskočit do práce?
Tak o tom bych teď nespekuloval.
