Článek
Když hrál v televizi Jozef Adamovič (23. 4. 1939 – 2. 8. 2013), všechny čs. divačky seděly u obrazovek jako přikované a koukaly na něj jak na svatý obrázek. Není divu, byl to vysoký charismatický fešák a nebylo snad ženy, které by se z něj nepodlamovala kolena.
Rodák z Trnavy patřil k nejsilnější generaci slovenských herců. Však také hned po absolutoriu na Vysoké škole múzických umění v roce 1960 dostal nabídku z prestižní první scény - Slovenského národního divadla. Na jeho prknech působil až do roku 1990 a ztělesnil zde celou řadu dramatických i komických postav.
Po celé republice ho ale proslavila hlavně TV obrazovka. Velkou hvězdu z něj udělal především seriál Vivat Beňovský (1975) o slovenském rodákovi, dobrodruhovi, cestovateli a madagaskarském králi Mórici Beňovském, který žil v 18. století.
Líbil se i Castrovi
V roce 1960 obsadili začínajícího Adamoviče do českého filmu Valčík pro milión. Zajímavé je, že tato hudební komedie režiséra Josefa Macha (†78) zaznamenala obrovský úspěch také na Kubě – herec později vyprávěl, že když byl v Havaně, pozval si ho k sobě sám Fidel Castro.
Adamovič svůj talent potvrdil i v řadě dalších českých a pochopitelně slovenských filmů a TV inscenací, mj. Hry lásky šálivé (1971), Hájnikova žena (1971), Kým kohút nezaspieva (1972) či Noční jezdci (1981).
Zpočátku moc šancí neměl
V některých filmech si zahrál i po boku své manželky Božidary Turzonovové (78), se kterou se seznámil během studií na VŠMU. Z jeho strany šlo sice o lásku na první pohled, ale atraktivní spolužačku si troufl oslovit až později. Prý o něj zpočátku nejevila zájem, protože měla za to, že je nafoukaný.
Nakonec se ale dali dohromady a uzavřeli dokonce dvě svatby. Ta první v roce 1962 byla civilní, druhá se konala o rok později v kostele. Fotogenickému hereckému páru se narodily dvě dcery, Andrea a Lucia.
Turzonovová stála po manželově boku za všech okolností a jejich vztah vydržel opravdu všechno – nejdřív jeho vážnou autonehodu, po které mu zůstala jizva na tváři. Nebylo to ale jediné zranění, které ho poznamenalo na celý život. Herec si užil své i s vážně poraněnou nohou. I když ho operovali nejlepší ortopedi, kost už mu nikdy pořádně nesrostla a jednu končetinu měl až do konce života kratší, a proto mírně kulhal.
Letecká havárie, rakovina, arytmie…
Anděl strážný při něm stál i později při letu z Ruska. „Seděl jsem u okénka a všiml jsem si jakéhosi namodralého plamínku. O pět minut později vyhlásili poplach. Padali jsme prý šest kilometrů, než se kapitánovi podařilo vyrovnat letadlo. Naštěstí dva kilometry nad zemí byla bouřka, která oheň přidusila,“ popsal hororové chvíle Adamovič.
Pak herci zjistili rakovinu tlustého střeva. „Byl to pro mě šok, naštěstí jsem se rychle vzpamatoval a začal bojovat,“ vyprávěl Adamovič, kterého ze spárů zubaté vyrvala čtyřicetidenní hladovka, kozí mléko, východní medicína a železná disciplína. Pak ho ale začalo zlobit srdíčko a dostal kardiostimulátor.
V dobrém i ve zlém
Jako by toho všeho nebylo dost, po sametové revoluci začal podnikat a věnoval se chovu koz. Jeho spokojenost netrvala dlouho, protože ho zaměstnanci brali ve velkém na hůl. Úspěšný podnik po nějakém čase zkrachoval a herci zůstaly astronomické dluhy a oči pro pláč.
Božidara Turzonovová se k manželovi neobrátila zády ani v dobách, kdy se řešila jeho údajná nevěra. Všechno s ním překonala a byla mu oporou až do chvíle, kdy mu nemocné srdce vypovědělo službu.
